Možnosti léčby

Nejvýznamnější místo v léčbě revmatoidní artritidy zastávají léky. Kromě nich však máme k dispozici také postupy rehabilitace, fyzikální léčby, revmatochirurgie a protetiky. Svou roli hraje rovněž lázeňská léčba. 

Léčba revmatoidní artritidy musí být často zahájena ještě dříve, než je s konečnou platností potvrzena diagnóza. Protože pacient přichází k lékaři zpravidla s bolestí kloubů, potřebuje okamžitou úlevu. Lékař tedy může jednat a nasadit účinné léky ještě dříve, než určí diagnózu revmatoidní artritidy. Stanovení diagnózy totiž může trvat i několik měsíců.

Pokud se diagnóza revmatoidní artritidy nakonec potvrdí, předepíše vám lékař příslušné léky. V léčbě máme k dispozici několik skupin léků, které se dají vzájemně zaměňovat nebo kombinovat tak, aby léčebný účinek byl co nejlepší.

Kromě farmakologické léčby (podávání léků) je důležité také cvičení a vhodná úprava životního stylu tak, aby klouby nebyly zbytečně přetěžovány nebo naopak trpěly nedostatkem pohybu.

Farmakoterapie – farmakoterapie neboli podávání léků má v léčbě revmatoidní artritidy zásadní význam. V současné době jsou k dispozici tři základní skupiny léků – nesteroidní antirevmatika, dále léky modifikující nemoc a kortikoidy.

Do postupů farmakoterapie patří také takzvaná biologická léčba. V takzvané biologické léčbě se užívají látky vyráběné genetickým inženýrstvím, které se blízce podobají přirozeným molekulám produkovaným v organismu. Tyto látky mají schopnost zastavit v určitém místě sled kroků, které vedou ke spuštění reakce imunitního systému a udržování chronického zánětu.

Nejnovější skupinou léků jsou inhibitory Janusových kináz (JAK inhibitory), které působí tak, že cíleně potlačují zánět uvnitř buňky. Na rozdíl od biologické léčby, kterou je nutné aplikovat formou infúzí či injekcí, se JAK inhibitory podávají ústy ve formě tablet. Jejich další výhodou je, že se nemusí skladovat v lednici.

Biologická léčba i inhibitory janusových kináz zásadně mění kvalitu života pacientů a vrací je zpět do normálního pracovního a společenského života. Není určena pro všechny pacienty, ale jen pro ty, kteří splňují kritéria pro zahájení této léčby.

  • Biologická léčba
    Přehledná brožurka se základními informacemi o biologické léčbě ke stažení. [PDF, 356 kB]

Rehabilitace a fyzikální léčba – pravidelná a správně prováděná cvičení spolu s postupy fyzikální léčby mají v léčbě revmatoidní artritidy nezastupitelný význam. Jejich úkolem je udržet dostatečný rozsah pohybu v postižených kloubech, zabránit ochabnutí svalů a ztuhnutí kloubu. 

Revmatochirurgie a protetika – v pokročilých stadiích revmatoidní artritidy lze chirurgicky odstranit zničené klouby a nahradit je umělými implantáty (takzvanými endoprotézami). Implantát, který obnovuje funkci zničeného kloubu, je možné použít jako náhradu u kloubů kyčelních, kolenních, ramenních, loketních, zápěstních i prstových. Chirurgická léčba pacienta také zbaví bolestí v postiženém kloubu.

Farmakologická léčba

Jak se bude choroba v budoucnosti u jednotlivých pacientů vyvíjet, nedokáže předem odhadnout ani zkušený lékař. Průběh nemoci je totiž velmi individuální, někdo reaguje na léčbu dobře, někdo hůře. V průměru však platí, že onemocnění revmatoidní artritidou zkracuje život pacientů zhruba o deset let.

V léčbě revmatoidní artritidy jsou k dispozici tři základní skupiny léčiv.

Nesteroidní antirevmatika

– v léčbě revmatoidní artritidy mají pouze podpůrnou funkci. Přestože pacientům přinášejí dočasnou úlevu, neovlivňují dostatečně průběh nemoci a nezabraňují jejímu zhoršování. Při pravidelném užívání vysokých dávek těchto léků hrozí rozvoj žaludečního a dvanáctníkového vředu. Mohou mít i negativní vliv na oběhový aparát.

Léky modifikující nemoc

(tzv. DMARDs – z anglického disease modifying anti-rheumatic drugs)
– tato skupina se dále dělí do tří podskupin:

  • Klasická syntetická DMARDs
  • Biologická DMARDs
  • Cílená syntetická DMARDs

Skupina klasických léků modifikujících nemoc obsahuje pestrou směsici léků, jejichž mechanismus účinku není dosud zcela jasný. Je však jisté, že všechny tyto léky příznivě ovlivňují příznaky nemoci a zpomalují její postup. Mezi klasické léky modifikující nemoc patří především metotrexát, který je většinou prvním lékem nasazovaným v léčbě revmatoidní artritidy, dalšími jsou leflunomid a méně často používané přípravky používané proti malárii (takzvaná antimalarika), sulfasalazin nebo cyklofosfamid.

Cílená biologická a syntetická léčba

V cílené biologické a syntetické léčbě se používají protilátky, cytokiny a inhibitory cytokinů, případně antagonisté receptorů. Cílená biologická a syntetická léčba přichází v léčbě revmatoidní artritidy ke slovu tehdy, kdy selhaly jiné přípravky, například metotrexát. Terapie metotrexátem, tam kde je zavedena se nepřerušuje při podávání cílené biologické nebo syntetické léčby.

V cílené biologické a syntetické léčbě se používají přípravky, které se dokážou specificky navázat na látky způsobující a podporující zánět. Navázáním na prozánětlivé látky účinně sníží jejich působnost a zmírní průběh zánětu. Vrací pacienta do normálního pracovního i společenského života bez bolesti. Cílená biologická nebo syntetická léčba není bez rizika, zvyšuje náchylnost k infekcím a ve vzácných připadech její podávání může vyvolat i rozvoj jiného autoimunitního onemocnění.

Kortikoidy

Je všeobecně známo, že kortikoidy dokážou ovlivňovat činnost imunitního systému, a tím tlumit zánětlivé procesy. Kortikoidy mají rychlý nástup účinku a jsou velmi účinné, ale dlouhodobé užívání velkých dávek vyvolává závažné nežádoucí účinky. Proto se kortikoidy užívají v co nejmenší dávce po nezbytně nutnou dobu k dosažení ústupu příznaku onemocnění na začátku choroby a v případech náhlého a výrazného horšení příznaků nemoci a v kombinaci s léky z jiných skupin.

Většinou se kortikoidy kombinují s léky ze skupiny DMARDs. V kombinaci se účinek obou léků pro pacienta výhodně sčítá a dávky kortikoidů mohou potom být minimální. Je možné je podávat také v injekční formě přímo do postiženého kloubu.

Prognóza onemocnění

Jak se bude choroba v budoucnosti u jednotlivých pacientů vyvíjet, nedokáže předem odhadnout ani zkušený lékař. Průběh nemoci je totiž velmi individuální, někdo reaguje na léčbu dobře, někdo hůře. V průměru však platí, že onemocnění revmatoidní artritidou zkracuje život pacientů zhruba o deset let.

I když je prognóza obecně nejistá, mají lékaři k dispozici některé rizikové faktory, jejichž přítomnost u pacienta napovídá, že průběh choroby v budoucnu může být závažnější. Tyto faktory jsou například:

  • Postižení několika kloubů zároveň špatně reagující na léčbu
  • Vysoká koncentrace některých látek v krvi, například ukazatelů zánětu
  • Postižení také jiných orgánů než pouze kloubů
  • Rychlá ztráta funkce u postižených kloubů
  • Přítomnost některých specifických dědičných antigenů
  • Nízké vzdělání a psychosociální problémy