Rizikové skupiny

Revmatoidní artritidou je celosvětově postiženo asi 1 % populace. Každým rokem přibudou přibližně tři nové případy revmatoidní artritidy na každých 10 tisíc obyvatel. Vznik revmatoidní artritidy je poměrně neobvyklý u dětí mladších patnácti let, avšak po překročení této hranice je výskyt onemocnění častější a postupně se zvyšuje s věkem.

Maximum nových případů revmatoidní artritidy se objeví u žen mezi 40. a 60. rokem, ale nejsou nijak vzácné ani u lidí starších. Ženy bývají postiženy přibližně třikrát častěji než muži. U mužů se také první příznaky onemocnění v průměru objevují v pozdějším věku než u žen.

Stejně jako u mnoha dalších chronických onemocnění hraje při vzniku revmatoidní artritidy svou roli dědičnost. Vliv dědičnosti ovšem v tomto případě není přímočarý, a i pokud revmatoidní artritidou trpí například některý z rodičů, mohou být jejich děti zcela zdravé.

Na druhou stranu přítomnost revmatoidní artritidy u někoho z blízkých příbuzných skutečně zvyšuje riziko vzniku onemocnění. Proto by všichni lidé, v jejichž rodině se revmatoidní artritida vyskytuje, měli být mnohem vnímavější k možným počátečním příznakům tohoto onemocnění.

Rozvoj onemocnění je pravděpodobnější u lidí, kteří na svých buňkách nesou určité druhy antigenu označovaného jako HLA-DR4. Tyto antigeny jsou součástí takzvaného hlavního histokompatibilního systému a jsou dědičné. Představují tudíž jednu z možností, jak se náchylnost k rozvoji revmatoidní artritidy může přenášet z rodičů na děti. Samotná přítomnost HLA-DR4 bez projevů onemocnění, neznamená přítomnost choroby.

Kdy se nechat vyšetřit

Odhalení revmatoidní artritidy v jejích počátečních stadiích a včas započatá léčba významně zvyšují naději pacienta na mírný průběh onemocnění a uspokojivou kvalitu života. Proto bychom neměli váhat s návštěvou lékaře, máme-li pocit, že se s našimi klouby děje něco neobvyklého.

Přestože v některých věkových skupinách je vznik onemocnění častější (Rizikové skupiny a epidemiologie), v podstatě může postihnout kohokoli a nikdy si nemůžeme být zcela jisti, že právě nás se onemocnění revmatoidní artritidou netýká.

Mezi podezřelé příznaky, se kterými byste vždy měli navštívit svého lékaře, patří:

  • Otoky a bolest drobných kloubů na rukou trvající více než šest týdnů.
  • Ranní ztuhlost kloubů. Po opuštění lůžka vám nějakou chvíli trvá, než postižený kloub „rozhýbete“ tak, že s ním můžete hladce a bezbolestně pohybovat.
  • Bolest a otok drobných kloubů na nohou, která se může zpočátku projevovat pouze při chůzi.
  • Bolestivý otok a napětí v kterémkoli jiném kloubu (může jich být i více zároveň), kterému nepředcházel úraz ani žádná jiná jasná příčina.

Kloubní příznaky mohou doprovázet také zvýšené teploty, celková únava a nechutenství. Všechny výše popsané příznaky jsou nejvíce varovné pro ženy ve věku čtyřiceti až šedesáti let, kdy se onemocnění objevuje nejčastěji. Revmatoidní artritida je u žen přibližně třikrát častější než u mužů.