Rizikové skupiny

Přestože přesná příčina nemoci je dosud neznámá, jsou definovány některé rizikové faktory (Spouštěče), které se na vzniku psoriázy podílejí nebo alespoň zhoršují její průběh.

Mezi tyto rizikové faktory například patří:

  • Dědičná predispozice ke vzniku psoriázy – za dědičnost není zodpovědný pouze jediný gen, předpokládá se více genů. Nedědí se nemoc, ale pouze předpoklady k ní. I pokud máte k rozvoji lupénky dědičné sklony, nemusí se u vás projevit. 
  • Chronický stres (fyzický a psychický) – často předchází rozvoji psoriázy. 
  • Poranění kůže – často předchází rozvoji psoriázy. 
  • Streptokoková infekce – často předchází rozvoji psoriázy. 
  • Změny ročního období a klimatu – mají vliv na závažnost a průběh choroby. 
  • Určité skupiny léků (soli lithia, beta-blokátory, biologická léčba) – podle některých studií mohou spouštět psoriázu nebo zhoršovat její průběh. 
  • Nemírná konzumace alkoholu – může zhoršovat průběh nemoci. 
  • Kouření – může zhoršovat průběh nemoci. 
  • Obezita – může zhoršovat průběh nemoci. 
  • Infekce HIV (human immunodeficiency virus) – u pacientů HIV pozitivních je psoriáza zhruba třikrát častější než u ostatní populace.

Rizikové skupiny

Psoriáza postihuje stejně často obě pohlaví. Přestože se může projevit v kterémkoliv věku, existují věkové skupiny, které jsou ke vzniku psoriázy náchylnější. Jsou to především mladí lidé ve věku zhruba 15–25 let a o něco méně často také lidé kolem 40.–50. roku věku.

Uvádí se, že v rozvinutých zemích jsou 2–3 % lidí postižena psoriázou, z toho zhruba 8 % pacientů má závažnou formu tohoto onemocnění. Ostatní mají jen relativně mírné příznaky, které se daří ovlivnit léčbou.

Asi jedna třetina lidí s psoriázou má mezi blízkými příbuznými někoho, kdo tímto onemocněním rovněž trpí. Byly také nalezeny určité geny, které se s tímto onemocněním častěji spojují. Neznamená to však, že každý člověk s takovým rizikovým genem musí nutně onemocnět lupénkou. Na druhou stranu mohou onemocnět i lidé, kteří rizikové geny nemají.

Pokud nemoc započne až po 40. roce věku, má obvykle mírnější průběh a její souvislost s genetickou predispozicí je méně pravděpodobná.