Vyšetření a diagnostika

Pro správnou diagnostiku a léčbu revmatoidní artritidy jsou nejdůležitější následující vyšetření: odběr a vyšetření krve, rentgenové vyšetření a punkce (postiženého) kloubu, pokud je možná.

Odběr a vyšetření krve – při odběru krve se odebírá pouze obvyklé malé množství. Z několika mililitrů je možno získat mnoho cenných informací o průběhu a aktivitě vaší choroby.

Důležité je především vyšetření revmatoidního faktoru, což je druh autoprotilátky, který se vyskytuje až u 80 % pacientů s revmatoidní artritidou. Revmatoidní faktor se však může vyskytnout i u dalších autoimunitních onemocnění, případně se může  vzácně nacházet i u zdravých jedinců.  Specifičtější jsou protilátky proti citrulinovanému peptidu tzv. anti-CCP protilátky, které jsou specifické pro revmatoidní artritidu. Samotná přítomnost revmatoidního faktoru ještě neznamená, že jedinec má toto onemocnění. Z krve je rovněž možno určit stupeň zánětlivé aktivity, především podle počtu bílých krvinek a koncentrace látky zvané CRP (C-reaktivní protein).

  • Rentgenové vyšetření – rentgenové snímky se pořizují pravidelně v průběhu vaší nemoci. Pro lékaře je důležitá možnost srovnat rentgenové snímky z různých časových období a určit tak, zda a jak rychle postupuje zánětlivý proces poškozující vaše klouby.
     
  • Punkce kloubu – některé postižené klouby jsou zvětšené a bolestivé nejen kvůli otoku okolních tkání, ale také kvůli vyššímu množství nitrokloubní tekutiny, která je vylučována do kloubní dutiny. V takových případech se často provádí kloubní punkce – nabodnutí kloubu dlouhou jehlou a nasátí zmnožené nitrokloubní tekutiny.

Punkce se provádí u větších kloubů. Nejčastěji je to kolenní kloub, ale i jiné klouby. Z nasáté tekutiny je možné zjistit pravděpodobnou příčinu zánětu, a odsátí určitého množství tekutiny rovněž uleví postiženému kloubu a zmírní bolest.