Novinky - revmatoidní artritida

Cílená biologická léčba – pro koho není vhodná?

Cílená biologická léčba – pro koho není vhodná?

V současné době je cílená biologická léčba standardem v léčbě mnoha onemocnění, včetně nádorových nemocí či autoimunitních chorob (včetně revmatoidní artritidy, psoriázy či Bechtěrevovy choroby). Její využití s sebou nese řadu benefitů, přesto však není vhodná pro každého. V některých případech nemůže být podána vůbec, v některých je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil její přínosy a rizika.

Úvodem je vhodné zmínit, že zdaleka ne vždy jsou bioléčiva lékem první volby. Například v případě řady autoimunitních onemocnění jsou užívána až u závažnějších stavů či při nedostatečném účinku či intoleranci jiných léků.

Kdy nemůže být biologická léčba podána?

Biologickou léčbu nelze podávat v případech, kdy pacient tuto léčbu netoleruje. Což například znamená, že po jejím podání u něj následuje těžká alergická reakce. Tato nežádoucí odpověď pacientova organismu se samozřejmě týká konkrétního léčiva, a proto je obvykle možné podat jiný léčivý přípravek, u kterého existuje možnost, že jej bude nemocný lépe snášet. Tato kontraindikace samozřejmě platí obecně pro všechna bioléčiva.

Další kontraindikace cílené biologické léčby se do značné míry odvíjejí od mechanismu působení daného léčiva. V následujících odstavcích je popisujeme na příkladu léčiv využívaných v léčbě řady autoimunitních onemocnění, jejichž působení spočívá v potlačení imunitní reakce organismu blokováním funkce jednoho z řady prozánětlivých cytokinů (molekuly, které se podílejí na regulaci imunitních dějů).  

Jednou z hlavních kontraindikací v tomto případě je výskyt infekčních onemocnění. Asi nejčastěji jsou v této souvislosti zmiňované latentní tuberkulóza a hepatitida B, k jejichž reaktivaci by mohlo po podání imunosupresivní léčby dojít. Každý pacient tedy musí před zahájením tohoto typu cílené biologické léčby projít příslušným vyšetřením a v případě pozitivního nálezu je nezbytná konzultace se specialistou a zahájení příslušné léčby dané infekce. Až následně je možné zahájit biologickou imunosupresivní léčbu.

Po přečtení těchto informací asi již nikoho nepřekvapí, že další kontraindikací imunosupresivní terapie může být výskyt nádorového onemocnění.

K dalším kontraindikacím některých typů této terapie patří například i pokročilé srdeční selhávání. Komplikovaná je i situace u pacientů trpících demyelinizačním onemocněním, například roztroušenou sklerózou. 

Důvody pro ukončení biologické léčby

Bohužel existuje i možnost, že cílená biologická léčba není u konkrétního pacienta účinná, a tedy nezlepšuje jeho zdravotní stav. V takovém případě je nutné podávanou léčbu ukončit a hledat řešení v lécích s odlišným mechanismem účinku. Zároveň může nastat situace, kdy původně účinná léčba postupně přestane pacientovi zabírat.

Započatá biologická léčba může být přerušena i z řady dalších důvodů. Například tehdy, když pacient plánuje chirurgický zákrok, očkování živými vakcínami nebo u něj dojde k rozvoji infekce. Ukončit biologickou léčbu je nezbytné i v případě, že se u pacienta objeví některé závažné nežádoucí účinky. 

Těhotenství – překvapivě – nemusí vždy automaticky znamenat konec podávání bioléčiva. Pokud bychom si vzali za příklad terapii autoimunitních onemocnění s využitím některých protilátek, pak je možné s léčbou těmito léčivy pokračovat až do konce druhého trimestru. V této době totiž začíná docházet k přestupu protilátek z těla matky do krevního oběhu dítěte. Zároveň ale platí, že pokud lékař rozhodne, že by vysazení léčby mohlo být pro zdravotní stav matky nevhodné, je možné s léčbou pokračovat i nadále, neboť dosud nebyl potvrzen její negativní vliv na zdraví novorozence. Zároveň je možné pokračovat v této léčbě i během kojení. Na druhou stranu je vždy nutné zvážit přínosy a rizika a tento postup rozhodně neplatí pro všechna bioléčiva obecně. Naopak mnoho z nich je během těhotenství kontraindikováno, za příklad nám může posloužit celá řada léčiv cílených na nádorová onemocnění.

I v případě cílené biologické léčby je vždy nutné, aby byla u každého pacienta zvážena její rizika a přínosy s přihlédnutím k jeho anamnéze a aktuálnímu stavu.

(eub)

Zdroj:

https://www.csgh.info/cs/clanek/doporuceni-pro-podavani-biologicke-lecby-pacientum-s-idiopatickymi-strevnimi-zanety-ctvrte-aktualizovane-vydani-10994

https://www.prolekare.cz/kreditovane-kurzy/bezpecnost-biologicke-terapie-156/bezpecnost_biologicke_terapie-153

https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/biologicka-lecbapsoriazy-449533

https://www.casopisvnitrnilekarstvi.cz/pdfs/vnl/2016/07/16.pdf

https://www.jpsr.pharmainfo.in/Documents/Volumes/vol9Issue06/jpsr09061730.pdf

https://www.arthritis-health.com/treatment/medications/risks-and-side-effects-biologics

Hodnocení článku:
(1535 hodnocení - 3 z 5)

Další doporučené články

Trpíte revmatickou chorobou? Jezte více zeleniny!

Trpíte revmatickou chorobou? Jezte více zeleniny!

Už starověký lékař Hippokrates, otec medicíny, říkal: „Nechť tvoje strava je tvým lékem.“ A platí to i dnes. Při léčbě některých onemocnění se sice užívání prášků nevyhneme, ale i tak je možné vhodně zvolenou skladbou jídelníčku průběh choroby ovlivnit.
11. 4. 2018 Revmatoidní artritida
Revma není jen nemoc dospělých

Revma není jen nemoc dospělých

Ačkoliv „revma“ je běžně dáváno do souvislosti s vyšším věkem, toto spojení není zcela namístě. Typickým příkladem je juvenilní idiopatická artritida, která je jedním z nejčastějších revmatických onemocnění u dětí.
11. 8. 2009 Revmatoidní artritida
Konopí: pomůže s léčbou autoimunitních chorob?

Konopí: pomůže s léčbou autoimunitních chorob?

Možné léčebné účinky marihuany jsou v posledních letech diskutovány stále častěji. Američtí vědci nedávno zveřejnili studii, která odhalila prospěšný vliv hlavní psychoaktivní složky této rostliny na průběh některých autoimunitních chorob.
3. 2. 2014 Revmatoidní artritida
Juvenilní idiopatická artritida – nemusí být překážkou dětských her

Juvenilní idiopatická artritida – nemusí být překážkou dětských her

Některou z forem juvenilní idiopatické artritidy onemocní 1 dítě z 1000. Nemoc může propuknout v jakémkoliv věku, i když to zřídka bývá před šestým měsícem života. I přes tuto diagnózu by měl malý pacient vést v co největší míře normální život.
4. 3. 2015 Revmatoidní artritida
Inzerce: