Pro mnoho pacientů s revmatoidní artritidou je dobrou zprávou, že existuje cílená léčba v tabletách.
Rozšíření léčebných možností
Pro léčbu revmatických onemocnění je v současnosti k dispozici několik možností. Tzv. biologické nemoc modifikující léky působí tak, že se zaměřují na struktury mimo buňku s cílem potlačit zánět, ovšem jejich podání je injekční. Nová cílená léčba pomocí tzv. inhibitorů Janusových kináz založená na blokaci skupiny enzymů, které jsou uvnitř buněk zapojeny do prozánětlivých odpovědí autoimunitních procesů, je k dispozici ve formě tablet.
Pacienti preferují tablety
V roce 2016 byly publikovány dvě studie, které shodně ukázaly, že pacienti s revmatoidní artritidou upřednostňují léčbu podávanou ústně. Ústní podání umožňují právě inhibitory Janusových kináz. Užívají se 1× nebo 2× denně, s jídlem nebo bez něj. Několik klinických výzkumů navíc potvrdilo, že tyto léky jsou stejně účinné, nebo dokonce účinnější než dosavadní léčebné možnosti.
Podle čeho vybírat
Ve výběru lékové formy má nicméně vždy poslední slovo lékař, každá léková forma má totiž své výhody i nevýhody, a hodí se tak pro jiné typy pacientů.
Tablety:
jsou pohodlnější, protože jejich aplikace je bezbolestná,
si dokáže vzít každý, není u nich tedy nutné speciální školení pacienta,
obvykle stačí uchovávat je při pokojové teplotě,
se snadno převážejí,
nabízejí možnost postupného uvolňování léčiva,
mohou dráždit žaludek,
jsou nevhodné při potížích s polykáním.
Naproti tomu injekce:
znamenají přímé vstřebání látky do krevního oběhu,
jsou šetrné k trávicímu ústrojí,
se v případě biologických léčiv aplikují vesměs v delších časových intervalech,
mohou znamenat riziko podráždění místa vpichu,
v případě biologických léčiv se uchovávají v lednici,
mohou být v některých případech (při nitrožilním podání) aplikovány pouze pod dohledem zdravotnického personálu.
Při výběru léků na revmatická onemocnění lékař zohledňuje řadu faktorů. Nebojte se svěřit se mu se svými očekáváními a obavami, aby mohl vybrat lék, který pro vás bude nejvhodnější.
Bolest v dolní části zad, ranní ztuhlost, záněty končetinových kloubů a svalových úponů, ale také poruchy vidění. Poměrně vzácná forma autoimunitního onemocnění páteřních kloubů může mít řadu projevů, které nemusí vést ke stanovení správné diagnózy. Obzvláště když na rentgenových snímcích nejsou patrné zánětlivé změny v oblasti páteře.
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
Revmatoidní artritida se v České republice objevuje u jednoho procenta populace. Postihuje tak zhruba sto tisíc lidí. Nejčastěji tímto zánětlivým onemocněním trpí ženy, které mají dědičné predispozice. V pořadu U lékaře o revmatoidní artritidě mluvil profesor Jiří Vencovský - předseda české revmatologické společnosti Jana Evangelisty Purkyněho, který zároveň pracuje v revmatologickém ústavu v Praze.
Běžné denní činnosti se kvůli Bechtěrevově chorobě mohou stát náročnými a bolestivými. Pravidelné cvičení a rehabilitace jsou proto nezbytnou součástí života každého, kdo touto nemocí trpí. Důležité je ovšem například i správné držení těla nebo sezení.
Pro revmatoidní artritidu může mít význam signální molekula vytvářená vlastním organismem, která aktivuje imunitu. Pokud by se tento podnět podařilo zablokovat, pak by snad bylo možné vyvinout účinnější léčbu...
