Možná jste už někdy v souvislosti s artritidou slyšeli pojmy jako flar nebo remise. Co vůbec znamenají a jaký je mezi nimi rozdíl?
Možná jste už někdy v souvislosti s artritidou slyšeli pojmy jako flar nebo remise. Co vůbec znamenají a jaký je mezi nimi rozdíl?
Flar znamená zvětšení příznaků…
Lékaři používají pojem flar (dalo by se přeložit jako světlice) k popisu zvýšení pacientových příznaků nemoci ze základní neboli obvyklé hladiny. Pacienti s osteoartritidou si mohou například začít více všímat bolestí kloubů, které mohou, ale nemusí být provázeny otoky. Naopak u revmatoidní artritidy si pacienti stěžují na nárůst bolesti kloubů a zvětšování jejich ztuhlosti. Tyto příznaky jsou u revmatoidní artritidy často spojeny s otoky a únavou.
Stejné je to i u jiných pacientů s autoimunitními nemocemi, například se systémovým lupusem nebo Sjögrenovým syndromem, u kterých se flar projevuje také únavou.
Někteří pacienti, kteří zažívají nárůst bolestí a únavy, mohou mít bolest ve skutečnosti způsobenou jinou příčinou, například fibromyalgií. Fibromyalgie je běžné onemocnění spojené s artritidou. Vyznačuje se bolestí, která se šíří do celého těla, únavou a neklidným spánkem.
U pacientů s revmatoidní artritidou, lupusem nebo Sjögrenovým syndromem může lékař nařídit krevní testy, jako je sedimentace a zjištění hladiny C-reaktivního proteinu. Pokud jsou tyto testy jsou vyšší, než je obvyklé, a neexistuje žádný příznak horečky nebo infekce, mohlo by to potvrdit tzv. flar.
… remise jejich ústup
I když neexistuje žádný známý lék na revmatoidní artritidu, až 30 % pacientů se může cítit, že jsou ze své nemoci „vyléčeni“. Tito pacienti skutečně zažívají ústup (nepřítomnost) klinických příznaků – tzv. remisi.
Zatímco jen velmi malé procento pacientů přestat brát léky, více než 95 % jich musí nadále pokračovat v léčbě, aby v remisi zůstali.
Americká společnost pro revmatologii stanovila klasifikační kritéria pro remisi takto:
ranní tuhost kloubů menší nebo rovna 15 minutám
žádná únava
žádná bolest kloubů
žádná bolest při pohybu
žádné otoky kloubů nebo okolních měkkých tkání
sedimentace erytrocytů menší nebo rovná 30 u žen a 20 u mužů
Zatím bohužel neexistuje žádný způsob, jak rozhodnout, kteří pacienti remise dosáhnou, a kteří nikoliv. Důležité je zejména pravidelně sledovat sedimentaci a hladinu C-reaktivního proteinu. Zatím se ale zdá, že lépe dosahují remise pacienti s kombinovanou léčbou než ti, kteří jsou léčeni pouze jedním preparátem. Čím déle navíc pacienti zůstanou v remisi, tím je méně pravděpodobné, že by u nich nemoc znovu propukla. Zkuste proto dobře spolupracovat s lékařem. Mít nemoc pod kontrolou stojí rozhodně za to.
Revmatoidní artritida se často vyskytuje s dalšími autoimunitními onemocněními. Jedním z nich může být i tzv. lupus (latinské označení pro vlka) neboli systémový lupus erytematodes. Za obě totiž může mutace jediného genu.
Sezením, chůzí nebo postáváním trávíme většinu dne. Proto je důležité dělat tyto činnosti správně. Že to umí každé malé děcko? Omyl, tak snadné to není.
Trpíte nějakým druhem revmatického onemocnění a bojíte se přijít do jiného stavu? Nemusíte. Výsledky studie z University Medical Center v Nizozemsku totiž ukazují, že ženy s revmatoidní artritidou mají pravděpodobnost, že se jejich nemoc zlepší právě v průběhu těhotenství.
Osteoartróza představuje nejčastější kloubní onemocnění, které bývá spjato s obtěžující bolestí a omezením pohybu. Lékaři nyní přišli s novinkou – nemocným aplikují do poškozeného kloubu jejich vlastní plazmu.
Pokud máte revmatoidní artritidu, může včasná a agresivní léčba pomoci zabránit dalšímu poškozování kloubu a zhoršování bolesti. Zde je deset otázek, které vám a vašemu lékaři pomohou dát dohromady optimální léčebný plán.
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.