Artritičtí pacienti mají problém v podobě nerovnováhy mezi odpočinkem a aktivitou. A to i přesto, že pravidelný pohyb snižuje bolest.
Artritičtí pacienti mají problém v podobě nerovnováhy mezi odpočinkem a aktivitou. A to i přesto, že pravidelný pohyb snižuje bolest. Ale právě bolest, která nemoc provází, lidi od pohybu odrazuje. Vzniká tak dokonalý začarovaný kruh.
Dokonce i pro pacienty, kteří jsou si nebezpečí sedavého života vědomi, je těžké odhadnout dostatečné množství pohybu. Závisí to na osobnosti a vážnosti jejich artritidy? Existuje něco jako příliš mnoho aktivity stejně jako její nedostatek?
Revmatolog Dr. Zashin říká: „Pacientům s artritidou může sedavý způsob života dočasně pomoci cítit se lépe. Například pokud jsou lidé s těžkou artritidou na několik dní v nemocnici, jejich bolesti se zmírní. Jenže tato úleva má krátké trvání, zatímco následek sedavého způsobu života může vést k obezitě.
Ta představuje nadměrnou zátěž pro kolenní a kyčelní klouby, a proto také může vést k výraznému zhoršení bolesti v těchto kloubech. Při pohybu se v mozku uvolňují endorfiny, a proto jsou lidé bez pohybu náchylnější k depresi, která je často provázena bolestí a únavou.“
Rozcvičte tělo
Nutnost pohybu při této nemoci možná není na první pohled zcela zřejmá, o to důležitější ale je. Pamatujte, že jde o vaše zdraví.
Zkuste do svého denního režimu zařadit následující rady:
cvičte s partnerem, to vás bude motivovat
mít psa je dobrou cestou k pravidelné chůzi
zapojte se do skupinového cvičení ve svém okolí
Fyzická aktivita má mnoho pozitivních účinků, jako spánek, snížení tělesné hmotnosti a zlepšení nálady. To vše pomáhá omezit artritickou bolest. Správné množství pohybu a cvičení je velmi individuální. Pokud pacient cítí, že se den po cvičení či jiné pohybové aktivitě bolest zhoršuje, cvičil pravděpodobně příliš. S fyzickou aktivitou se má začínat postupně, aby si každý mohl najít svoji úroveň. Důležité je ale vytrvat.
Řada lidí si spojuje chlad a vlhko mimo jiné se zhoršením kloubních bolestí. Věří, že počasí může souviset s mírou bolesti a potažmo tak ovlivňovat kromě kloubů i náladu. Opravdu zde existuje jasná souvislost, nebo je to jen další zakořeněný mýtus?
Nad diagnózou „revma“ u dětí lidé často žasnou. Revma je podle všeobecných představ totiž nemocí vyššího věku a postihuje především seniory. Revmatické onemocnění se přitom dětem a dospívajícím nevyhýbá. Jeho projevy se ale mohou výrazně lišit od revma dospělých.
Anti-TNF neboli anti-tumor nekrotizující faktor je chemická látka, která je součástí léčiv používaných po celém světě k léčbě zánětlivých onemocnění, jako je revmatoidní artritida, lupénka nebo Bechtěrevova choroba. Napovíme, jak funguje a kdy je či není vhodné její nasazení.
Vyvážená strava a vhodný pohyb jsou důležité pro všechny děti. U těch, které trpí juvenilní idiopatickou artritidou a dalšími chronickými nemocemi, to ale platí dvojnásob.
„Revma“ má většina lidí spojeno s pokročilým věkem. Určitá forma této nemoci ale místo dospělých a seniorů cílí na děti. Jmenuje se juvenilní idiopatická artritida (JIA). Naučit se s touto nemocí žít museli i Jana a Josef, rodiče dvou synů. A především starší z jejich potomků Dan, kterému byla JIA diagnostikována v necelých pěti letech.
