O mnoha onemocněních se tradují různé mýty, zkazky a polopravdy. Nejinak je tomu i u revmatických zánětů. Platí například, že revma je nemocí starých a bolí při něm jenom klouby?
Mýtus 1 – Revma je chorobou či příznakem stáří - Nepravda.
Revmatické choroby jsou ve vyšším věku sice častější, ale jejich začátek může spadat již do dětského věku (například dětská forma revmatoidní artritidy), dospívání (Bechtěrevova choroba) či mladé dospělosti (revmatoidní artritida).
Tyto choroby jsou zánětlivého původu. Bývají často agresivnější a dříve se projeví nezvratnými chorobnými změnami než „revma“, které se projeví ve vyšším věku. U „klasického“ revmatu jde spíše o degenerativní změny, které jsou pozvolnější, ale i přes značnou bolestivost nejsou tolik nebezpečné.
Přestože je revmatoidní artritida v první řadě kloubním onemocněním, nezřídka ovlivňuje také psychiku nemocného. Kromě skutečnosti, že se jedná o chronickou a obtížně léčitelnou chorobu, mohou k jistým duševním neduhům přispívat také některé léky.
Bolest a otok kloubu nemusí vždy značit jeho infekci. Jednou z příčin rozvoje podobných příznaků může být i takzvaná reaktivní artritida. Co se za tímto označením skrývá?
Lidé postižení lupénkou netrpí jen touto chorobou, ale i dalšími přidruženými nemocemi. Ty se u nich objevují častěji než v běžné populaci. Je velmi důležité odhalit jejich prvotní příznaky a následně je léčit. Poznejte ta nejčastěji se vyskytující doprovodná onemocnění.
Nejsnazším a nejúčinnějším způsobem, který vám usnadní život s revmatoidní artritidou, je preventivní ochrana kloubů. Je to soubor činností a drobných triků, které vám při minimálních nákladech přinesou velký užitek a ochrání vaše ruce před vznikem deformit.
V zimních měsících mají lidé méně pohybu. Více se jezdí autem, méně chodí na vycházky, nepracuje se na zahrádce. U některých se to může projevit dalšími nabranými kilogramy, pro jiné je to ještě horší.
Revmatoidní artritida zdaleka není jen nemocí starších lidí. Trpí ji přibližně 1% celosvětové populace a může se objevit v každém věku. Častěji jsou postiženy ženy, v poměru 2–3:1 oproti mužům. A jak se toto onemocnění pozná?
