O mnoha onemocněních se tradují různé mýty, zkazky a polopravdy. Nejinak je tomu i u revmatických zánětů. Platí například, že revma je nemocí starých a bolí při něm jenom klouby?
Mýtus 1 – Revma je chorobou či příznakem stáří - Nepravda.
Revmatické choroby jsou ve vyšším věku sice častější, ale jejich začátek může spadat již do dětského věku (například dětská forma revmatoidní artritidy), dospívání (Bechtěrevova choroba) či mladé dospělosti (revmatoidní artritida).
Tyto choroby jsou zánětlivého původu. Bývají často agresivnější a dříve se projeví nezvratnými chorobnými změnami než „revma“, které se projeví ve vyšším věku. U „klasického“ revmatu jde spíše o degenerativní změny, které jsou pozvolnější, ale i přes značnou bolestivost nejsou tolik nebezpečné.
Existují pohybové aktivity, které lidem trpícím některou z revmatických nemocí nijak neubližují. Stejně tak však jsou jisté druhy sportovních disciplín, které pro revmatiky z hlediska jejich onemocnění vhodné rozhodně nejsou.
Bechtěrevova choroba nepředstavuje jen obyčejnou bolest zad. Jde o chronické zánětlivé onemocnění, které může vést k trvalé invaliditě. Odpovědi na nejčastější otázky týkající se právě této choroby přináší následující řádky.
Málokdo z těch, kteří trpí těžkou formou lupénky, vystaví bez problémů svoji kůži sluníčku a zrakům ostatních na přeplněné pláži. Ostych však není na místě. Sluníčko totiž dokáže lupénku zahnat do úzkých. Je ale třeba vědět jak na to. Sluneční paprsky totiž lupénkářům mohou i ublížit.
Slunečné počasí obvykle lidem s lupénkou prospívá, přesto by sluneční terapie měla mít svá předem daná pravidla. Hlavně proto, aby nedošlo k poškození pokožky. Následující řádky napoví, jaká to jsou.
