Kloub - anatomie, fyziologie

Jako kloub se označuje místo spojení dvou kostí. Zdravý kloub je konstruován tak, aby umožnil pohyb a poskytoval dostatečnou mechanickou oporu. Aby kloub mohl plnit své základní funkce, skládá se z následujících částí:
  • Kloubní chrupavka – v místě kloubu jsou stýkající se kosti pokryty chrupavkou, která je tvořena živými buňkami a jemnými vazivovými vlákny. Tato chrupavka je velmi odolná proti opotřebení a její hlavní funkcí je snižovat tření, které vzniká při pohybu v kloubu.
  • Synoviální membrána – tkáň označovaná jako synoviální membrána vystýlá vnitřek kloubu. Synoviální membrána produkuje takzvanou synoviální tekutinu, která má podobu čiré vazké tekutiny a uvnitř kloubu působí jako lubrikant.
  • Vazy– silné vazy nebo cizím slovem ligamenta jsou tuhé elastické pruhy tvořené pojivovou tkání. Jsou nataženy podél kloubu, aby ho chránily před prudkými a nevhodnými pohyby a poskytovaly mu mechanickou oporu.
  • Šlachy – šlachy jsou dalším typem tuhé pojivové tkáně, podobně jako vazy. Na rozdíl od vazů se však šlachy upínají k okolním svalům, které řídí pohyby kloubu.
  • Burzy – jako burzy se označují uzavřené kapsy vyplněné tekutinou. Často se nacházejí mezi kostmi, vazy nebo jinými těsně přiléhajícími strukturami a jejich účelem je snižovat tření v těchto místech.
  • Synoviální tekutina – čirá vazká tekutina produkovaná synoviální membránou, snižuje tření v kloubu.
  • Meniskus – tuto strukturu můžeme nalézt pouze v některých kloubech, například v koleni. Je to kousek zakřivené chrupavky vhodného tvaru, která pomáhá vyrovnávat nerovnosti mezi stýkajícími se kostmi.
V lidském těle se nachází 143 různých kloubů, ale existenci některých z nich si obvykle vůbec neuvědomujeme, protože jejich pohyblivost je silně omezená. Kloub se také navzdory obecně vžité představě nemusí skládat pouze ze dvou kostí, klouby spojující tři a více kostí nejsou výjimkou.