Anne30.9.2014 21:32
Manžel mi k narozeninám koupil Senzycol - není jen na lupénku,
ale na více nemocí. Moc jsem tomu nevěřila, ale samozřejmě ho
zkusila, byl to dárek. Manžel taky nevěděl, co od toho čekal, ale že
prý se doslechl od někoho, že tahle novinka přijde na trh. Zatím ho
beru krátce, moc změny nepozoruji, tak uvidíme. Na netu jsem ale
už našla, že pár lidem se to zlepšilo.
ale na více nemocí. Moc jsem tomu nevěřila, ale samozřejmě ho
zkusila, byl to dárek. Manžel taky nevěděl, co od toho čekal, ale že
prý se doslechl od někoho, že tahle novinka přijde na trh. Zatím ho
beru krátce, moc změny nepozoruji, tak uvidíme. Na netu jsem ale
už našla, že pár lidem se to zlepšilo.
Lucie3.8.2014 11:57
Ahojky, ráda bych se připojila se svým příběhem s lupénkou. Měla
jsem ji od malička, byly roky, kdy to nešlo ani vidět, nebo zcela
zmizela. Před maturitou (stres)jsem byla dva měsíce v nemocnici,
kde na mě zkoušeli všechno možný, samozřejmě nic nezabralo.
Poté bylo 5 let ticho před bouří, jak lupénka přišla, tak odešla. Před
státnicemi, kdy jsem onemocněla angínou, jsem se byla jako
chodící příklad lupénky, byla opravdu všude. Lečila jsem se rok v
sanatoriu pro nás lupenkéře, velice to pomohlo. Ale chci jen říci,
že životní styl na to nemá (alespoň u mě) žádný vliv. Zpočátku
jsem držela různé diety, nepila alkohol a cigarety? Ty byly tabu.
Ale pak jsem si řekla, jako sakra, je mi 26 let, nebudu přece žít
jako jeptiška. Takže jsem si dopřávala téměř vše, co k mladému
životu patří. A brala jsem lupénku jako součást samu sebe, začala
jsem ji mít ráda a světě div se, to se jí asi nelíbílo. A opravdu opět,
téměř ze dne na den lupena zmizela. Teď jsem čistá více jak 2
roky (ano, klepu) a vůbec se ji už nebojim. Kdyby jste si chtěl
někdo popovídat, ať už o čemkoliv, zde je můj e-mail:
Lucka.halova@centrum.cz A lidičky, nezapomínejte: Dum spiro,
spero. :-)
jsem ji od malička, byly roky, kdy to nešlo ani vidět, nebo zcela
zmizela. Před maturitou (stres)jsem byla dva měsíce v nemocnici,
kde na mě zkoušeli všechno možný, samozřejmě nic nezabralo.
Poté bylo 5 let ticho před bouří, jak lupénka přišla, tak odešla. Před
státnicemi, kdy jsem onemocněla angínou, jsem se byla jako
chodící příklad lupénky, byla opravdu všude. Lečila jsem se rok v
sanatoriu pro nás lupenkéře, velice to pomohlo. Ale chci jen říci,
že životní styl na to nemá (alespoň u mě) žádný vliv. Zpočátku
jsem držela různé diety, nepila alkohol a cigarety? Ty byly tabu.
Ale pak jsem si řekla, jako sakra, je mi 26 let, nebudu přece žít
jako jeptiška. Takže jsem si dopřávala téměř vše, co k mladému
životu patří. A brala jsem lupénku jako součást samu sebe, začala
jsem ji mít ráda a světě div se, to se jí asi nelíbílo. A opravdu opět,
téměř ze dne na den lupena zmizela. Teď jsem čistá více jak 2
roky (ano, klepu) a vůbec se ji už nebojim. Kdyby jste si chtěl
někdo popovídat, ať už o čemkoliv, zde je můj e-mail:
Lucka.halova@centrum.cz A lidičky, nezapomínejte: Dum spiro,
spero. :-)