Lupénka sráží sebevědomí
25. 2. 2009Ošklivě se olupující kůže, schovávání rukou do rukavic, v létě alespoň do kapes nebo za záda. Každou chvíli se od vás někdo v tramvaji odtáhne. A přitom je to „jenom“ lupénka.
Ošklivě se olupující kůže, schovávání rukou do rukavic, v létě alespoň do kapes nebo za záda. Každou chvíli se od vás někdo v tramvaji odtáhne. Co kdybyste měli nějakou zákeřnou nemoc? A přitom je to „jenom“ lupénka. A ta dokáže člověk pěkně potrápit. A nejen fyzicky...
Lupénka je poměrně časté vleklé zánětlivé kožní onemocnění postihující 1–3 % populace. Důležitou roli v rozvoji nemoci hraje dědičná dispozice, ale také vlivy okolního prostředí. Výrazný vliv má i psychika. Stres vyvolává vzplanutí nemoci u 40–80 % pacientů. Psychický stres je dokonce jedním z nejmocnějších vyvolavatelů kožních projevů lupénky.
Deprese kvůli kůži, nebo genům?
Vzniká tak začarovaný kruh, protože kožní projevy jsou opět stresujícím faktorem pro takto postižené pacienty. Vzhledem k dědičnému podkladu nemoci je otázkou, zda jsou psychické odchylky jako deprese a úzkost (kterými lupénkáři často trpí) vyvolány kožními projevy, nebo k nim pacienti mají také dědičnou dispozici.Turečtí kožní lékaři se rozhodli, že tento jev prozkoumají. Vyšetřili 105 dospělých pacientů s lupénkou. Hodnotili jednak rozsah jejich kožních projevů, jednak jejich temperament a charakterové vlastnosti. Výsledky porovnávali s vyšetřením zdravých jedinců bez kožního onemocnění.
Ošklivá kůže bere sebedůvěru
Pacienti měli výrazně vyšší index deprese, byli opatrnější a měli menší sebedůvěru. Tyto výsledky nebyly závislé na závažnosti jejich kožního postižení, Zdá se tedy, že jsou spíše obrazem dědičné dispozice. V jiných studiích jsou u pacientů popisovány častěji nutkavé představy a jednání, pocity méněcennosti a vyšší agresivita.Depresí trpí až 23 % pacientů, desetina by si přála vlastní smrt a každý osmnáctý má aktivní sebevražedné myšlenky. Tato čísla jsou podobná jako u pacientů se zhoubnými nádory a podtrhují nutnost psychologické a psychiatrické pomoci pacientům.
Vhodnými pomocníky se proto zdají být léky, které ovlivňují nejen samotný psychický stav, ale zároveň i kůži. Tuto domněnku ale budou muset potvrdit další lékařské studie. Proto trpíte-li lupénkou, snažte se co nejméně svojí chorobou stresovat. Jednoduché to není, ale za duševní pohodu (a tím i zdravější kůži) ta snaha určitě stojí.
(van)
Zdroj: Kilic, A. a spol, JEADV, 2008, 22, 537–542