Chytré pomůcky pomohou revmatikům zvládat každodenní činnosti
20. 9. 2011
Co je pro zdravého člověka jednoduchým úkonem, pro revmatika tak snadné není. Oblékání, vaření, uklízení – to jsou pro revmatiky činnosti spojené s bolestí. K jejich zvládnutí může pomoci tzv. ergoterapie.
Ergoterapie je metoda pomáhající k nácviku každodenních činností tak, aby nemocného klouby bolely co nejméně. Pokud také hledáte pomůcky pro usnadnění koupání, oblékání, řízení a mnohé další činnosti včetně úprav domácího či pracovního prostředí, je ergoterapie určena právě vám. Ta musí být každému pacientovi vždy ušitá na míru a měl by ji provádět pouze zkušený odborník, tzv. ergoterapeut.
Přínosy ergoterapie:
usnadnění provozování každodenních činností s menšími bolestmi;
nabytí nových dovedností ve starosti o své klouby – lidé s ergoterapeutickým školením se dokážou postarat o své klouby lépe než lidé bez školení;
získání informací o užitečných pomůckách a jejich použití v praxi – mezi pomůcky, které vám mohou být doporučené vaším terapeutem, patří například lžíce na obouvání s dlouhou rukojetí, pomůcky na navlékání ponožek a punčoch, uchopovací tyče kolem záchodu a ve sprše a mnohé další;
doporučení speciálních bandáží na ruce – používáním pomocných dlah se okamžitě zlepšuje síla stisku a snižuje bolestivost rukou;
získání informací o vašem typu artritidy;
možnost poradenství v péči o chodidla – boty se speciální podrážkou, na nohu vyrobené vložky do bot, …;
návrh dietního plánu – v případě nadváhy vám odborník pomůže sestavit jídelníček s cílem omezit přebytečný tlak na klouby;
výuka technik a metod pro zdravější klouby – omezení bolestivosti a zlepšení provedení určitých pohybů je jedním ze základních pilířů ergoterapie.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Starší pacienti s revmatickým onemocněním si možná ještě vzpomínají na dříve používané „revmatické diety“. Ty se však již dlouho nedoporučují, přestože role výživy u této nemoci nevýznamná není.
Revmatoidní artritida patří mezi autoimunitní onemocnění, u kterých si dosud odborníci nejsou jisti, co přesně je způsobuje. Dosud je známo několik rizikových faktorů, včetně genetických, které se na vzniku revmatoidní artritidy podílejí. Jak ale přesně ke spuštění chorobného procesu dochází, zatím nikdo neví.
Práce je často pro lidi s revmatoidní artritidou místem, kde alespoň na čas zapomenou na bolest a únavu. Dříve zvládali své pracovní povinnosti jen stěží, dnes spousta z nich v práci pokračuje díky novějším a účinnějším lékům. A také díky pochopení ze strany zaměstnavatelů.
Revmatoidní artritida je jen obtížně léčitelné autoimunitní onemocnění. Lékaři se doposud revmatoidní artritidu nejrůznějšími způsoby snažili především zpomalit a ulevit nemocnému od tolik omezujících obtíží, především od bolesti. Dnes dokážou mnohem více. Mají totiž k dispozici biologickou neboli cílenou léčbu.
