Ač se to zdá vzhledem k projevům revmatických onemocnění neuvěřitelné, podle nových studií mohou některé druhy sportů v boji proti revmatismu výrazně pomoci. Většina pacientů se přitom podvědomě pohybu a sportu vyhýbá, což je podle odborníků škoda.
Pohyb – půl zdraví
Sport při revmatických chorobách je předmětem nových studií a také hlavním tématem letošního zasedání jedné z nejprestižnějších revmatologických společností v Německu. To, že velká část pacientů s revmatoidní artritidou dává před fyzickou aktivitou přednost klidu a tělesnému šetření, ještě donedávna považovali za vhodné i mnozí lékaři. Nové výzkumy však ukazují, že fyzicky aktivní nemocní mají lepší kvalitu života, jejich stav pak nevyžaduje tolik hospitalizací, a pokud již je pobyt v nemocnici nutný, stráví tam méně času. Pohyb navíc pomáhá zvyšovat svalovou sílu, zlepšuje koordinaci a celkovou kondici.
Sporty vhodné…
Doporučuje se především jízda na kole či plavání.
Vhodná je též turistika a nordic walking.
Jako sezónní aktivita je ideální běh na lyžích.
Vyzkoušet lze i tanec.
… a nevhodné
Nedoporučují se činnosti, kde dochází k nekontrolovaným otáčivým pohybům a nárazům.
Nehodí se tedy míčové hry a některé atletické disciplíny.
Vhodné nejsou ani bojové sporty.
Nutné je vyhýbat se činnostem s vysokým rizikem zranění.
Bolesti kloubů nejsou překážkou
Podle odborníků by měli nemocní strávit pohybem a tréninkem přibližně dvě a půl hodiny týdně. Tehdy nehrozí přetížení pohybového ústrojí, naopak se dostaví pozitivní efekt v podobě lepší kondice a výdrže. Průvodní bolesti kloubů při začátku pohybové aktivity se dají účinně ovlivnit pomocí analgetik, protizánětlivých léčiv a preparátů pro kloubní výživu, případně prostředků biologické léčby. Kdo se udržuje fit, chrání se před srdečními a cévními nemocemi v pozdějším věku. Sport a tělesná aktivita však pomáhají také zmírňovat obtíže při revmatismu, posilují svaly a působí proti stresu. To vše vede k vyšší odolnosti organismu proti zátěži a k lepšímu snášení obtíží. U dětí navíc pohyb přináší radost a vytvářejí se i sociální vazby.
(jav)
Zdroj: www.rheuma-online.de
Metisios G.S. et al.: Disease activity and low physical activity associate with number of hospital admissions and length of hospitalisation in patients with rheumatoid arthritis. Arthritis Res Ther. 2011 Jun 29;13(3):R108.
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
Se zvyšujícím se věkem se klouby opotřebovávají, omezuje se jejich pohyblivost. Kloubní náhrady jsou tak šancí, jak být i ve stáří mobilní a bez bolestí. Vědce nyní zajímá, zda jsou revmatoidní artritici nějak znevýhodněni oproti lidem s osteoartrózou.
Nadváha představuje významné zdravotní riziko i pro zcela „zdravého“ člověka. Pro pacienty s revmatoidní artritidou je ale obezita daleko větším problémem. Chorobou postižené klouby jsou totiž nadbytečnými kilogramy nepřiměřeně zatěžovány a jejich degenerace probíhá o to rychleji...
Každý rok se do ordinací praktických lékařů dostaví stovky pacientů kvůli zraněním způsobených neopatrným zimním sportováním. Nejčastějšími viníky jsou lyže, brusle, ale i sáňky. První místo v počtu zranění patří každoročně snowboardingu.
Nejen chůze, ale i oblékání, osobní hygiena, stravování a příprava potravy či například psaní nebo i jen zvedání předmětů může být pro pacienta s revmatoidní artritidou obtížně řešitelné až neřešitelné.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
