Astronautům, kteří se vydají na dlouhé lety vesmírem, hrozí závažné poškození kostí. Za všechno přitom může stav beztíže. Kosmonautům se dostává nejlepší péče a lékaři se i snaží, aby jejich pobyt ve vesmíru byl co nejbezpečnější.
Astronautům, kteří se vydají na dlouhé lety vesmírem, hrozí závažné poškození kostí. Za všechno přitom může stav beztíže.
Kosmonauti jsou ve Spojených státech amerických považováni za národní hrdiny. Proto se jim dostává nejlepší péče a lékaři se i snaží, aby jejich pobyt ve vesmíru byl co nejbezpečnější.
Účastníci kosmických misí proto posloužili jako studijní materiál pro zkoumání úbytku kostní hmoty ve stavu bez tíže:
28 členů posádek raketoplánů (24 mužů a 4 ženy),
všichni ve věku 36–53 let,
délka pobytu ve vesmíru se pohybovala mezi 95 a 215 dny.
Dvaceti čtyřem z nich pak byla hustota měřena ještě jednou, a to v období od šesti do osmnácti měsíců po návratu. Jejich výsledky pak byly porovnány s náhodným vzorkem 348 amerických mužů a 351 žen, kteří se letu do vesmíru nezúčastnili. Muži byli měřeni na začátku studie a poté znovu po dvou a čtyřech letech, ženy na začátku a po jednom, dvou a čtyřech letech. Měření bylo provedeno po celém těle, na kyčlích, v oblasti bederní páteře a na zápěstí. Na základě modelů pak lékaři simulovali, jak by se hustota kostí u jednotlivých astronautů vyvíjela, pokud by na misi strávili delší dobu nebo se jí naopak vůbec nezúčastnili. A výsledky?
Bezprostředně po letu byla hustota kostí u astronautů daleko nižší než před odletem.
Co však bylo zajímavé, bylo zjištění, že hustota se nevracela k normálu tak rychle, jak lékaři na modelech předpověděli.
To vedlo lékaře k přesvědčení, že dlouhodobé vystavení se nízké gravitaci má za následek i dlouhodobý pokles kostní hustoty. Proto začali pracovat na strategii, jak tomuto fenoménu zabránit. Cvičení, které nyní astronauti na svých misích podstupují, se totiž jeví jako zcela nedostatečné. Pokud by se tak lidé chtěli v budoucnu vydat na delší cesty vesmírem, je nutné, aby se těmto změnám na kostech zabránilo.
Ač se to zdá vzhledem k projevům revmatických onemocnění neuvěřitelné, podle nových studií mohou některé druhy sportů v boji proti revmatismu výrazně pomoci. Většina pacientů se přitom podvědomě pohybu a sportu vyhýbá, což je podle odborníků škoda.
Při artritických onemocněních je velmi důležité udržovat si stálou váhu. Čím více kilogramů, tím větší zátěž na poškozené klouby. Někdy ale všechny snahy o zhubnutí zmaří i tak nenápadná věc, jako je vysedávání u televize.
Kuřecí kolagen může poskytnout úlevu od příznaků revmatoidní artritidy. Na toto téma totiž proběhla kontrolovaná a dvojitě zaslepená studie, která potvrdila, že kuřecí kolagen typu II je bezpečnou a účinnou léčbou právě pro pacienty s revmatoidní artritidou.
Budete-li kojit své dítě co nejdéle, snížíte tak pravděpodobnost, že u vás propukne revmatoidní artritida. Zjistili to vědci z Fakultní nemocnice v Malmö ve Švédsku. Cílem jejich studie bylo zjistit, zda kojení či užívání orální antikoncepce ovlivňuje budoucí riziko revmatického onemocnění.
O mnoha onemocněních se tradují různé mýty, zkazky a polopravdy. Nejinak je tomu i u revmatických zánětů. Platí například, že revma je nemocí starých a bolí při něm jenom klouby?
Bolesti kloubů při každodenních činnostech zná většina revmatiků. Není však důvod propadat beznaději nebo zbytečně trpět bolestmi. Existují triky a pomůcky k usnadnění prací, kterým se vyhýbáte obloukem.
