Astronautům, kteří se vydají na dlouhé lety vesmírem, hrozí závažné poškození kostí. Za všechno přitom může stav beztíže. Kosmonautům se dostává nejlepší péče a lékaři se i snaží, aby jejich pobyt ve vesmíru byl co nejbezpečnější.
Astronautům, kteří se vydají na dlouhé lety vesmírem, hrozí závažné poškození kostí. Za všechno přitom může stav beztíže.
Kosmonauti jsou ve Spojených státech amerických považováni za národní hrdiny. Proto se jim dostává nejlepší péče a lékaři se i snaží, aby jejich pobyt ve vesmíru byl co nejbezpečnější.
Účastníci kosmických misí proto posloužili jako studijní materiál pro zkoumání úbytku kostní hmoty ve stavu bez tíže:
28 členů posádek raketoplánů (24 mužů a 4 ženy),
všichni ve věku 36–53 let,
délka pobytu ve vesmíru se pohybovala mezi 95 a 215 dny.
Dvaceti čtyřem z nich pak byla hustota měřena ještě jednou, a to v období od šesti do osmnácti měsíců po návratu. Jejich výsledky pak byly porovnány s náhodným vzorkem 348 amerických mužů a 351 žen, kteří se letu do vesmíru nezúčastnili. Muži byli měřeni na začátku studie a poté znovu po dvou a čtyřech letech, ženy na začátku a po jednom, dvou a čtyřech letech. Měření bylo provedeno po celém těle, na kyčlích, v oblasti bederní páteře a na zápěstí. Na základě modelů pak lékaři simulovali, jak by se hustota kostí u jednotlivých astronautů vyvíjela, pokud by na misi strávili delší dobu nebo se jí naopak vůbec nezúčastnili. A výsledky?
Bezprostředně po letu byla hustota kostí u astronautů daleko nižší než před odletem.
Co však bylo zajímavé, bylo zjištění, že hustota se nevracela k normálu tak rychle, jak lékaři na modelech předpověděli.
To vedlo lékaře k přesvědčení, že dlouhodobé vystavení se nízké gravitaci má za následek i dlouhodobý pokles kostní hustoty. Proto začali pracovat na strategii, jak tomuto fenoménu zabránit. Cvičení, které nyní astronauti na svých misích podstupují, se totiž jeví jako zcela nedostatečné. Pokud by se tak lidé chtěli v budoucnu vydat na delší cesty vesmírem, je nutné, aby se těmto změnám na kostech zabránilo.
Nadcházející svátky jsou spojeny s řadou obecných i soukromých tradic. Některé jsou docela nevinné, jiné jsou ale pro revmatiky tvrdým oříškem. Připravte si louskáček, zvládnout se dá vše.
Podle výsledků studie představené na EULAR 2010, výročním kongresu Evropské ligy proti revmatismu v Římě, trpí partneři a příbuzní nově diagnostikovaných s revmatickou artritidou stejně jako samotní nemocní pacienti.
Revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, které se vyznačuje především bolestí, ztuhlostí a otoky. Při léčbě se používá široké spektrum metod. Bolest lze dnes již řešit i využitím konopí. Nemůže však tato rostlina pomoci i jinak?
Navrhl vám lékař možnost využít biologickou léčbu a vy nevíte, co od ní očekávat? Kladete si otázky, jak tato léčba vlastně probíhá a nakolik ovlivní váš život? Zde najdete základní informace o cílené léčbě. Podrobnosti by vám ale vždy měl vysvětlit váš lékař...
Ženám trpícím vážnější revmatickou chorobou bylo po dlouhou dobu těhotenství spíše rozmlouváno. Dnes už je možné za předpokladu specializované lékařské péče miminko počít a úspěšně donosit.
Podle nové studie si pacienti s revmatoidní artritidou, kteří jsou léčeni cílenou léčbou v časných stadiích nemoci, musí vzít volno z práce stejně často, jako když podstupují klasickou terapii.
