Revmatickými nemocemi netrpí jen dospělí. Postiženy mohou být i děti – a to i ty nejmenší. Juvenilní revmatoidní artritidou trpí přibližně 30–150 na 100 000 dětí ve věku do 16 let...
nemocnění juvenilní idiopatickou artritidou je velmi agresivní nemocí, u níž dochází k poškození kloubů. Zároveň může mít tato nemoc vážný dopad na růst a vývoj kostí.
Možností, které se při léčbě juvenilní revmatoidní artritidy (JIA) nabízejí, je celá řada. Podobně jako u dospělých jsou ale přítomny i nežádoucí účinky těchto léků, zejména kortikoidů. Děti jsou ale k těmto vedlejším účinkům mnohem citlivější než dospělí. Kortikoidy jsou velmi účinné léky snižující zánětlivou aktivitu onemocnění, u dětí ale působí rizikově mimo jiné na růst, imunitu a hormonální činnost nadledvinek. Proto je třeba jejich podávání pečlivě sledovat a dbát bezpečnosti.
Velkou šancí, kterou může dnešní medicína postiženým dětem nabídnout, je biologická léčba. Ta může u dětí podobně jako u dospělých potlačit zánětlivou aktivitu spuštěnou imunitním systémem proti vlastní tkáni. Zánět je hlavní příčinou poškození kloubů a chrupavky.
Obnova narušeného růstu
Biologická léčba neboli také cílená léčba ale u dětí s JIA dokáže rovněž obnovit růstovou kapacitu, a to dokonce i u těch dětí, u nichž byl růst nejvíce narušen.
K tomuto zjištění došli finští lékaři při studii, ve které byla sledována skupinka 71 dětí s JIA. Když byl výškový přírůstek vyjádřen v centimetrech za rok, u dětí, kterým byla podávána biologická léčba, došlo oproti dětem, které byly léčeny standardně, k přírůstku o 1,8 centimetru za rok.
Kolem léčby juvenilní revmatoidní artritidy a podávání biologické léčby dětem ale zůstává stále ještě mnoho otazníků.
Existuje bezpečná dávka pro užívání glukokortikoidů, aby nebyl růst permanentně narušen? Jak brzy lze u dětí začít s biologickou léčbou? Jaké jsou dlouhodobé nežádoucí účinky biologické léčby a jak by mělo být dítě, které ji užívalo, sledováno? Existují nějaké kontraindikace, při kterých není dobré podávat cílenou léčbu v průběhu růstové periody?
Když se řekne revma, většina lidí si představí stáří a s ním spojené změny na kloubech. Je to však mylné spojení. Opotřebování kloubů je příčinou artrózy, zatímco revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, které postihuje nejčastěji mladé lidi, nezřídka i děti.
Lidé trpící artritidou mají v závislosti na typu a závažnosti svého postižení různé zdravotní, osobní i emoční potřeby. Jejich nemoc může být natolik závažná, že se neobejdou bez pomoci svého okolí. Má-li být tato pomoc účinná, je třeba ji zacílit správným směrem.
Psoriáza neboli lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, se kterým se pacienti často snaží vypořádat celý svůj život a jehož průběh je značně nepředvídatelný. Ačkoli je tato nemoc nejvíce známá kvůli svým kožním projevům, jedná se ve skutečnosti o onemocnění, které se může projevit i jinak než stříbřitými šupinkami na kůži.
Příznaky revmatoidní artritidy se mohou projevit již v raném dětství. V různé formě postihují revmatické nemoci více než sto ze sta tisíc dětí. Dnes téměř 30leté Američance diagnostikovali revmatoidní artritidu již ve čtrnácti měsících věku. Přes kvalitní biologickou léčbu se s nemocí a s problémy, které s sebou přináší jak revmatoidní artritida sama, tak její léčba, potýká dodnes.
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
