Chraňte se před slunečním zářením – může aktivovat autoimunitní onemocnění!
23. 5. 2010
Ultrafialovému záření ze slunce se dávají za vinu oční poškození, popáleniny nebo rakovina kůže. Nyní se ale ukazuje nové riziko: vznik některých autoimunitních onemocnění!
Slunce může „poplést“ imunitní systém
Ultrafialové (UV) záření nepřiměřeně aktivuje imunitní systém člověka. Ten pak napadá vlastní svalové buňky nebo kůži prostřednictvím „zmatených“ autoprotilátek. Zatímco protilátky bojují proti cizím prvkům v těle, autoprotilátky nesprávně bojují proti vlastnímu tělu.
Mezi autoimunitními nemocemi se škodlivé účinky UV záření nejvíce projevují u myozitidy. Lidé, kteří žili ve slunných oblastech s vysokými hodnotami UV záření, jsou totiž častěji postiženi formou myozitidy – dermatomyozitidou. Tato autoimunitní nemoc nejen oslabuje svaly, ale způsobuje i typickou vyrážku na kůži. Druhá forma myozitidy – polymyozitida – vyrážku nezpůsobuje. Výzkumy ukazují, že takto se mohou aktivovat i ostatní autoimunitní nemoci, jako jsou revmatoidní artritida nebo lupénka.
Slunce škodí různě
Na vznik autoimunitní nemoci mají v tomto případě vliv dva faktory:
sklon k takové nemoci,
sluneční záření.
Jsou lidé, kteří takový sklon k onemocnění mají, ale nikdy neonemocní. Buď se sluníčku vyhýbají, nebo se před ním dostatečně chrání. Sluneční záření tedy nezpůsobuje přímo nemoc, jen ji aktivuje u citlivých lidí. Důkazem je fakt, že v různých částech světa je těmito autoimunitními nemocemi postiženo různé procento populace. Ve státech s vyšším počtem slunečních dní v roce (například na jihu Evropy a v Africe) je výskyt kožních projevů autoimunitních nemocí daleko častější než jinde. Dalším vlivem je nejspíše i teplota a vlhkost vzduchu, protože mezi nejvíce postižené patří státy Střední Ameriky, konkrétně Guatemala.
Pozor by si měli dávat také lidé pracující venku (dělníci na stavbě, plavčíci, zemědělci a další). Stačí se dostatečně krýt oděvem nebo omezit dobu pobytu na sluníčku na minimum. Na cestu do jižních krajin si proto nezapomeňte přibalit i opalovací krém s UV faktorem nejméně 40!
(ercp)
Zdroje:
Arthritis Rheum. 2009 Aug; 60 (8): 2499–504.
Environ Health Perspect. 2003 Sep; 111 (12): A634.
Hlavním cílem léčby revmatoidní artritidy je navození klidového stadia, či alespoň snížení aktivity nemoci na minimum. Zabránit nevratnému poškození kloubů je důležité pro každodenní život pacienta. Skutečným průlomem je v tomto směru tzv. cílená léčba.
Revmatoidní artritida je obecně považována za chronické celoživotní onemocnění. Díky moderní léčbě však dochází u řady nemocných k dramatickému zlepšení projevů a zpomalení průběhu onemocnění. Cílem současné léčby je kromě zlepšení kvality života nemocných také dosažení remise, tedy stavu, při kterém dochází k ústupu příznaků nemoci.
Artróza a artritida jsou zcela odlišná postižení poškozující klouby. Svými projevy se ale výrazně prolínají a v konečném důsledku se projevují shodně. Při obou postiženích bolí klouby.
Děti s juvenilní idiopatickou artritidou trpí bolestmi, otoky a zhoršením hybnosti kloubů. Jedním z příznaků této nemoci bývá také únava. Napovíme, jak malého pacienta podpořit a čím mu vrátit chuť do života.
Hlavním cílem při léčbě juvenilní idiopatické artritidy je umožnit dítěti, aby vedlo co nejnormálnější život. Léčba je proto komplexní a kombinuje farmakologickou terapii spolu s fyzikálními metodami.
Pro každého z nás je důležité udržovat si přiměřenou tělesnou hmotnost. Pokud však trpíte revmatoidní artritidou, platí to pro vás dvojnásob. Jak ovlivňuje tělesná hmotnost a tuk aktivitu tohoto onemocnění? Proč si nezdravá jídla na Vánoce raději odpustit?
