Aktivita revmatoidní artritidy v průběhu roku kolísá, mění se podle sezóny. Na jaře je obecně aktivita onemocnění vyšší, na podzim pak do určité míry "usíná" spolu s přírodou.
Jak vlastně vypadají konkrétní projevy onemocnění, jejichž intenzita kolísá v průběhu roku? Lékaři v Japonsku před časem provedli studii, která se tímto tématem zabývala. Zjistili, že ze všech kategorií, podle kterých je možné hodnotit aktivitu revmatoidní artritidy, se v jarních a podzimních měsících proměňovaly téměř všechny.
Co se děje s projevy revmatoidní artritidy na jaře:
Počet bolestivých a citlivých kloubů se zvyšuje.
Počet oteklých kloubů se zvyšuje.
Bolest pociťovaná pacientem se zhoršuje.
Celkové hodnocení vlastního zdravotního stavu pacientem se zhoršuje.
Celkové skóre aktivity onemocnění, kterou udává pacient, se zvyšuje.
Celkové skóre aktivity onemocnění, kterou pozoruje lékař, se zvyšuje.
Koncentrace C-reaktivního proteinu, který je ukazatelem zánětlivých procesů v organismu, se zvyšuje.
Hodnota sedimentace erytrocytů, která je také ukazatelem zánětu v organismu, se zvyšuje.
Koncentrace revmatoidního faktoru v krvi se zvyšuje.
Co se naopak v průběhu roku nemění:
Stav aktivity onemocnění hodnocený praktickým lékařem.
Důvod kolísání příznaků? Neznámý
Ačkoliv by se zdálo, že na kolísání aktivity onemocnění v průběhu roku má největší vliv aktuální počasí, tento předpoklad se nepotvrdil. Během studie, ze které výše uvedené závěry vycházejí, byly sledovány příznaky revmatoidní artritidy v určitou roční dobu. K těmto záznamům pak bylo snadné dohledat údaje o meteorologických podmínkách, které v daném období panovaly. Kupodivu z následného porovnání výsledků studie s meteorologickými měřeními nevyplynulo, že by aktuální počasí, tlak, teplota, vlhkost vzduchu nebo sluneční svit měly na projevy revmatoidní artritidy znatelný vliv.
Cvičení jogínských ásan vás zbaví nejen stresu. Dokáže totiž pomoci i v případě, že trpíte revmatoidní artritidou. Pro nemocné je cvičení často nepříjemné, protože při něm cítí bolest a ztuhlost kloubů. Právě pohyb je ale jedním z nejlepších prostředků, jak s revmatoidní artritidou zatočit.
Revmatoidní artritida je nepříjemné zánětlivé onemocnění kloubů, které se bez vhodné léčby zhoršuje. Nejúčinnější, ale ne všemocnou terapií jsou bezesporu léky. Existuje však i řada nefarmakologických postupů. Nejefektivnějším krokem ovšem bývá kombinace obojího.
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
Obě výše uvedené zdravotní komplikace jsou v posledních letech na vzestupu. Vědce proto začalo zajímat, zda obezita nemůže zvyšovat pravděpodobnost rozvoje revmatoidní artritidy.
Revmatoidní artritida se v České republice objevuje u jednoho procenta populace. Postihuje tak zhruba sto tisíc lidí. Nejčastěji tímto zánětlivým onemocněním trpí ženy, které mají dědičné predispozice. V pořadu U lékaře o revmatoidní artritidě mluvil profesor Jiří Vencovský - předseda české revmatologické společnosti Jana Evangelisty Purkyněho, který zároveň pracuje v revmatologickém ústavu v Praze.
