Opalování má možná vedle negativních dopadů i jeden pozitivní: podle nového zjištění by mohly mít starší ženy, které mají pravidelný přísun slunečního záření, nižší riziko rozvoje revmatoidní artritidy.
Opalování má možná vedle negativních dopadů i jeden pozitivní: podle
nového zjištění by mohly mít starší ženy, které mají pravidelný přísun
slunečního záření, nižší riziko rozvoje revmatoidní artritidy.
Věkem to není
Zdá
se totiž, že takto působí sluneční záření díky své UVB (ultrafialové)
složce. Tento efekt byl však patrný pouze u žen s vyšším počtem roků,
ovšem příčinou nejspíše není samotný věk. Mladší příslušnice něžného
pohlaví se zřejmě více obávají škodlivého efektu slunečního záření na
kůži, a proto se všemi možnými způsoby snaží tuto expozici snižovat.
Rozdíly v přístupu
Výzkumu,
který měl nakonec dvě fáze, se zúčastnilo přibližně 235 000 jedinců.
První fáze zahrnovala sledování zdravotních sester ve věku 30 až 55 let a
probíhala v letech 1976–2008. Ve druhé fázi byl věk omezen na 25 až 42
let a výzkum trval od roku 1989 do roku 2009.
Množství UVB záření, kterému byly zdravotní sestry během výzkumu vystavovány, bylo odhadováno na základě místa, kde bydlely.
Na konci druhé fáze této studie se revmatoidní artritida objevila u 1 314 žen.
Ženy z první fáze (30 až 55 let), u kterých byla expozice UVB záření nejvyšší, však měly o pětinu nižší riziko, že se u nich rozvine artritida, než u kolegyň s nejnižší úrovní expozice.
Žádná taková asociace nebyla ale zjištěna u respondentek z druhé fáze. Ženy byly mladší a nejspíše si více uvědomovaly nebezpečí, které pramení z nadměrného působení slunečního záření na lidskou pokožku. Proto se mu snažily vyhýbat.
Zatím jen domněnky
Bylo tedy
prokázáno spojení mezi nadměrným působením UVB záření a nižším rizikem
revmatoidní artritidy. Bohužel ale ze současných zjištění nelze říci,
zda jde opravdu o vztah příčina – následek. Také není znám mechanismus,
kterým UV záření toto riziko snižuje. Vědci se domnívají, že by to mohlo
být díky produkci vitaminu D v kůži při vystavení slunečnímu záření.
Škola není pro dítě jen místem učení a vzdělávání, ale podílí se i na jeho společenských či sportovních aktivitách. Pokud kvůli chronické chorobě nemůže dítě delší dobu školu navštěvovat, často kromě znalostí ztratí i své místo v kolektivu spolužáků a kamarádů. Čím delší taková absence je, tím déle a obtížněji se po návratu vše vrací k normálu.
Podle nové studie si pacienti s revmatoidní artritidou, kteří jsou léčeni cílenou léčbou v časných stadiích nemoci, musí vzít volno z práce stejně často, jako když podstupují klasickou terapii.
V současné době je cílená biologická léčba standardem v léčbě mnoha onemocnění, včetně nádorových nemocí či autoimunitních chorob (včetně revmatoidní artritidy, psoriázy či Bechtěrevovy choroby). Její využití s sebou nese řadu benefitů, přesto však není vhodná pro každého. V některých případech nemůže být podána vůbec, v některých je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil její přínosy a rizika.
Jednou z nejpříjemnějších forem pohybu je tanec. Že jste na diskotéku staří, tančili jste naposledy na svatbě a do tanečních pro pokročilé by vás nikdo nedostal?
Sexualita je nedílnou součástí člověka. Prolíná se zde naše fyzické zdraví se zdravím psychickým i s našimi emocemi. Je úzce propojena s kvalitou našeho života a s naším vnímáním sebe sama, sebepojetím i sebevědomím. Život s artritidou, která s sebou nese bolest, ztuhlost, únavu, deprese, omezení pohybů i fyzických sil, může snižovat sexuální touhu a ovlivnit i to, jak si sex (ne)dokážeme užít.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
