Opalování má možná vedle negativních dopadů i jeden pozitivní: podle nového zjištění by mohly mít starší ženy, které mají pravidelný přísun slunečního záření, nižší riziko rozvoje revmatoidní artritidy.
Opalování má možná vedle negativních dopadů i jeden pozitivní: podle
nového zjištění by mohly mít starší ženy, které mají pravidelný přísun
slunečního záření, nižší riziko rozvoje revmatoidní artritidy.
Věkem to není
Zdá
se totiž, že takto působí sluneční záření díky své UVB (ultrafialové)
složce. Tento efekt byl však patrný pouze u žen s vyšším počtem roků,
ovšem příčinou nejspíše není samotný věk. Mladší příslušnice něžného
pohlaví se zřejmě více obávají škodlivého efektu slunečního záření na
kůži, a proto se všemi možnými způsoby snaží tuto expozici snižovat.
Rozdíly v přístupu
Výzkumu,
který měl nakonec dvě fáze, se zúčastnilo přibližně 235 000 jedinců.
První fáze zahrnovala sledování zdravotních sester ve věku 30 až 55 let a
probíhala v letech 1976–2008. Ve druhé fázi byl věk omezen na 25 až 42
let a výzkum trval od roku 1989 do roku 2009.
Množství UVB záření, kterému byly zdravotní sestry během výzkumu vystavovány, bylo odhadováno na základě místa, kde bydlely.
Na konci druhé fáze této studie se revmatoidní artritida objevila u 1 314 žen.
Ženy z první fáze (30 až 55 let), u kterých byla expozice UVB záření nejvyšší, však měly o pětinu nižší riziko, že se u nich rozvine artritida, než u kolegyň s nejnižší úrovní expozice.
Žádná taková asociace nebyla ale zjištěna u respondentek z druhé fáze. Ženy byly mladší a nejspíše si více uvědomovaly nebezpečí, které pramení z nadměrného působení slunečního záření na lidskou pokožku. Proto se mu snažily vyhýbat.
Zatím jen domněnky
Bylo tedy
prokázáno spojení mezi nadměrným působením UVB záření a nižším rizikem
revmatoidní artritidy. Bohužel ale ze současných zjištění nelze říci,
zda jde opravdu o vztah příčina – následek. Také není znám mechanismus,
kterým UV záření toto riziko snižuje. Vědci se domnívají, že by to mohlo
být díky produkci vitaminu D v kůži při vystavení slunečnímu záření.
Velká část z více než 80 tisíc lidí, které u nás trápí revmatická onemocnění, je v produktivním věku, v podobě juvenilní idiopatické artritidy se ale vyskytují i u dětí. Potřebnou změnu pohledu na současnou léčbu revmatoidní artritidy nastartovala kampaň Revma výzva, díky níž se podařilo prosadit úhradu biologické léčby už ve stadiu střední závažnosti onemocnění. Jak moc důležitý je tento krok pro pacienty a co dalšího jim pomáhá, se dozvíte v rozhovoru s Editou Müllerovou, předsedkyní pacientské organizace Revma Liga Česká republika, z.s.
Revmatoidní artritida nepostihuje zdaleka jen klouby. Může zasáhnout i jiné části těla, proto bychom ji spíše měli nazývat revmatickou nemocí. Ani postižení plic nebývá zřídkavé a může být i velmi vážné.
Chronická bolest dokáže významně narušit kvalitu života osoby, která jí trpí. V lepším případě znepříjemňuje, v tom horším přímo znemožňuje běžné aktivity, jakými jsou například sport, sex nebo spánek. Proti bolesti je ale možné bojovat. A pomyslným bitevním polem – kromě fyzického těla – může být i duše pacienta.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
S revmatoidní artritidou může být práce v kuchyni ošidná. Měli byste jíst zdravě, ale co dělat, když i krájení zeleniny je unavující a bolestivé, hrnce příliš těžké a postávání u linky vám také způsobuje bolest? Nezoufejte – nabízíme pár tipů, jak chystat pokrmy rozumně a bezpečně.
