Nadváha představuje významné zdravotní riziko i pro zcela „zdravého“ člověka. Pro pacienty s revmatoidní artritidou je ale obezita daleko větším problémem. Chorobou postižené klouby jsou totiž nadbytečnými kilogramy nepřiměřeně zatěžovány a jejich degenerace probíhá o to rychleji...
avíc lidé trpící JIA (juvenilní idiopatickou artritidou) mají k obezitě jistě větší předpoklady. Jednak je jejich fyzická aktivita obvykle omezená kvůli bolesti kloubů, jednak někteří musí užívat léky – kortikoidy, jejichž nežádoucím účinkem je obezita.
Váha pod kontrolou
Dítě s JIA by tedy mělo mít takový režim, aby se vzniku obezity pokud možno zabránilo. Součástí léčby proto musí být jak přiměřená fyzická aktivita, tak adekvátní a zdravá strava, která dítěti na jedné straně zabezpečí všechnu potřebnou energii pro růst a boj s nemocí, ale na druhé straně nepovede k nadváze.
Různých „zaručených“ diet ke snížení nadváhy existují tisíce. Velká vědecká studie publikovaná v loňském roce v New England Journal of Medicine srovnávala čtyři typy diet u více než 800 obézních osob. Dietní režimy byly: nízkotučná strava s průměrným obsahem bílkovin, nízkotučná s vysokým obsahem bílkovin, vysokotučná s průměrným množstvím bílkovin a konečně dieta s vysokým množstvím tuků i bílkovin.
Omezte energetický příjem
Výsledky srovnávací studie vědce poněkud překvapily. Očekávali, že dieta s vyšším obsahem bílkovin povede k významnějšímu snížení hmotnosti, to se ale nepotvrdilo. Hlavním společným jmenovatelem bylo celkové snížení přijímaných kalorií bez většího rozdílu v jejich formě. Rozdíl byl ovšem v tom, že pacienti na dietě s vyšším obsahem bílkovin si zachovali více svalové hmoty a ztratili spíše tělesný tuk.
Drastické diety nejsou řešením
U dětí s JIA jsou rozhodně nevhodné veškeré „drastické“ typy diet, kterými se mnohdy moří dospělí lidé. Vždy by měla zůstat zachována pestrost stravy a její rovnoměrné složení, omezit je třeba hlavně sladké nápoje a smažená jídla. Dietní opatření je dobré konzultovat s revmatologem a přizpůsobit na míru dítěti.
U některých pacientů má revmatoidní artritida cyklický průběh. Příznaky se mohou na několik týdnů, ale i let výrazně zmírnit, nebo dokonce mohou vymizet. Pak se vrátí v období, kterému říkáme vzplanutí. To může trvat také různě dlouho. Jak tuto etapu zvládnout?
Ačkoliv názvy obou nemocí mohou být do jisté míry zavádějící, a řada lidí je dokonce považuje za tutéž chorobu, ve skutečnosti jsou rozdíly mezi nimi zcela zásadní
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
Artróza a artritida jsou zcela odlišná postižení poškozující klouby. Svými projevy se ale výrazně prolínají a v konečném důsledku se projevují shodně. Při obou postiženích bolí klouby.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Většinou platí, že jak se cítíme po probuzení, takový bude i celý den. Vezměte si proto k srdci následující rady – některým nepříjemnostem se možná nevyhnete, ale náladu si díky nim můžete zlepšit hned po ránu.
