Nadváha představuje významné zdravotní riziko i pro zcela „zdravého“ člověka. Pro pacienty s revmatoidní artritidou je ale obezita daleko větším problémem. Chorobou postižené klouby jsou totiž nadbytečnými kilogramy nepřiměřeně zatěžovány a jejich degenerace probíhá o to rychleji...
avíc lidé trpící JIA (juvenilní idiopatickou artritidou) mají k obezitě jistě větší předpoklady. Jednak je jejich fyzická aktivita obvykle omezená kvůli bolesti kloubů, jednak někteří musí užívat léky – kortikoidy, jejichž nežádoucím účinkem je obezita.
Váha pod kontrolou
Dítě s JIA by tedy mělo mít takový režim, aby se vzniku obezity pokud možno zabránilo. Součástí léčby proto musí být jak přiměřená fyzická aktivita, tak adekvátní a zdravá strava, která dítěti na jedné straně zabezpečí všechnu potřebnou energii pro růst a boj s nemocí, ale na druhé straně nepovede k nadváze.
Různých „zaručených“ diet ke snížení nadváhy existují tisíce. Velká vědecká studie publikovaná v loňském roce v New England Journal of Medicine srovnávala čtyři typy diet u více než 800 obézních osob. Dietní režimy byly: nízkotučná strava s průměrným obsahem bílkovin, nízkotučná s vysokým obsahem bílkovin, vysokotučná s průměrným množstvím bílkovin a konečně dieta s vysokým množstvím tuků i bílkovin.
Omezte energetický příjem
Výsledky srovnávací studie vědce poněkud překvapily. Očekávali, že dieta s vyšším obsahem bílkovin povede k významnějšímu snížení hmotnosti, to se ale nepotvrdilo. Hlavním společným jmenovatelem bylo celkové snížení přijímaných kalorií bez většího rozdílu v jejich formě. Rozdíl byl ovšem v tom, že pacienti na dietě s vyšším obsahem bílkovin si zachovali více svalové hmoty a ztratili spíše tělesný tuk.
Drastické diety nejsou řešením
U dětí s JIA jsou rozhodně nevhodné veškeré „drastické“ typy diet, kterými se mnohdy moří dospělí lidé. Vždy by měla zůstat zachována pestrost stravy a její rovnoměrné složení, omezit je třeba hlavně sladké nápoje a smažená jídla. Dietní opatření je dobré konzultovat s revmatologem a přizpůsobit na míru dítěti.
Revmatoidní artritida i o něco méně známá psoriatická artritida jsou choroby charakteristické postižením kloubů. V obou případech je na vině imunitní systém, který napadá zdravé buňky vlastního organismu. Přesto se jedná o odlišná onemocnění a jako k takovým je nutné k nim přistupovat. V následujících řádcích budou popsány společné rysy obou chorob i znaky, pomocí kterých je možné je od sebe odlišit.
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
Revmatické onemocnění, tak jako většina chronických zdravotních potíží, klade na nemocného člověka nemalé nároky. Zvládat každodenní povinnosti je obtížné a na speciální aktivity mnohdy nezbývá energie. Pokud vám záleží na tom, aby z vašeho vztahu nevyprchalo napětí a romantika, připravte občas svému nemocnému partnerovi malé překvapení. Poradíme vám, jak na to.
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
