Renoir a Manet – nejslavnější revmatici
28. 6. 2009Revmatické onemocnění se nevyhnulo ani velmi slavným francouzským malířům – impresionistům. Touto nemocí trpěli Édouard Manet a Pierre-Auguste Renoir.
Revmatická onemocnění jsou známa už od pradávna. Archeologové na vykopávkách rozeznávají známky poškození kostních struktur zánětlivým onemocněním a tyto nálezy se datují i mnoho tisíc let před naším letopočtem.
Impresionismus jako malířský směr vznikl koncem 19. století jako reakce na ateliérovou malbu. Cílem bylo malovat v přírodě a pokusit se zachytit okamžitou atmosféru dané chvíle stejně jako okamžik duševního rozpoložení. Dnes se nám to může zdát samozřejmé, v této době to bylo ale naprosté novum.
Pojem impresionismus je odvozen od obrazu Clauda Moneta Impression (Imprese, Východ slunce). Poprvé tento pojem použil kritik Louis Leroy. S lichotkami ale neměl nic společného. Měla to být kritika obrazu, který považoval za nedokončený.
Revmatem trpěl malíř Manet
Édouard Manet, francouzský malíř-impresionista, který maloval hlavně krajiny a přírodní scenerie, pocházel z vlivné rodiny. Jeho strýc s ním od malička navštěvoval galerie a výstavy obrazů. Také to byl on, kdo rozpoznal velký talent malého Édouarda a přihlásil ho do hodin kreslení.
Revmatikem v padesáti
Manet tvořil poněkud odlišně a odvážně, a proto nebyl tehdejšími kritiky nikdy příliš pochopen. Dnes ovšem jeho plátna považujeme za velmi zdařilá a slavná, třeba známá díla Piják absintu nebo Snídaně v trávě.V necelých padesáti letech ho začaly trápit revmatické záchvaty. Nemoc rychle postupovala a měl čím dál tím větší problémy s většími plátny. V tuto dobu vzniká množství drobnějších zátiší a akvarelů.
Renoir hlavně portrétoval
Pierre-Auguste Renoir je označován za „mistra impresionismu“. Na rozdíl od ostatních malířů dával Renoir přednost portrétům osob před přírodními motivy. Maloval především obrazy z každodenního života. Tak vznikla díla jako Houpačka. Na veřejné výstavě měl poprvé úspěch v roce 1873.
Od plátna na invalidní vozík
Zhoršující se revmatické onemocnění znemožnilo Renoirovi na přelomu století další uměleckou tvorbu. Byl připoután k vozíku, jezdil často za teplem na jih Francie, ale ruce mu postupně vypovídaly službu. Aby mohl malovat, museli mu přivazovat štětce k prstům. Přesto se umělecké tvorby úplně nevzdal. Zkoušel se věnovat raději sochařství. Na sklonku svého života v roce 1919 navštívil naposledy Louvre, aby spatřil svá díla viset vedle starých mistrů.Tito francouzští impresionisté tvořili a malovali i přesto, že je omezovala revmatická nemoc – dnes známá pod pojmenováním revmatoidní artritida. Díky jejich houževnatosti, píli a ochotě podstupovat bolesti pro tvorbu si můžeme s radostí a obdivem prohlížet jejich díla dodnes.
(jnl)
Zdroj: cs.wikipedia.org
Dějiny umění 8, Jose Pijoan