Možné léčebné účinky marihuany jsou v posledních letech diskutovány stále častěji. Američtí vědci nedávno zveřejnili studii, která odhalila prospěšný vliv hlavní psychoaktivní složky této rostliny na průběh některých autoimunitních chorob.
revmatoidní artritida,
roztroušená skleróza,
cukrovka prvního typu.
Proto
se vědci z celého světa soustředí na hledání nových terapeutických
možností. Mezi ty by podle studie provedené na univerzitě v Jižní
Karolíně mohlo v budoucnu patřit také konopí.
Změny na úrovni genů
Tetrahydrocannabinol neboli
THC obsažený v konopí je často zmiňován v souvislosti se
svými následujícími schopnostmi, které jsou využitelné například u
onkologických pacientů podstupujících náročnou chemoterapii:
mírní bolesti,
tlumí nevolnost,
povzbuzuje apetit.
Jeho
potenciální využitelnost v terapii autoimunitních onemocnění vědci
vysvětlují schopností THC ovlivnit takzvanou mikroRNA. Ta se podílí
na procesu, kdy je informace uložená v genu převedena do reality
(například do nějaké struktury či funkce). Touto cestou lze zasáhnout do
imunitních procesů a ztlumit zánět, který u autoimunitních chorob
představuje hlavní příčinu všech obtíží.
Opatrnost je na místě
Nové
poznatky by však rozhodně neměly vést nemocné k samoléčbě marihuanou.
THC a další látky obsažené v konopí totiž svými dalšími účinky na lidský
organismus mohou průběh některých autoimunitních onemocnění spíše
zhoršit než zlepšit. Nezbývá než vyčkat na výsledky dalších výzkumů,
které potvrdí účinnost a bezpečnost THC při léčbě konkrétních chorob.
Nesteroidní antiflogistika jsou léky tlumící zánět a bolest. Pomáhají při bolesti zubů, svalů či při bolestivé menstruaci. Někteří pacienti s trvalými bolestmi, například při revmatoidní artritidě, si život bez nich ani nedokážou představit. I tyto přípravky však mají svá proti.
Přestože české pojišťovny od roku 2005 zdesetinásobily své výdaje na biologickou léčbu, stále to nestačí. Česká republika ve srovnání se západními zeměmi výrazně zaostává. Biologická léčba je jednou z nejpřevratnějších novinek, které se v medicíně v posledních dvaceti letech objevily...
Revmatická artritida a borrelióza jsou si podobné víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Příznaky těchto dvou onemocnění tak mohou poplést hlavu i zkušeným lékařům. Navíc existuje teorie, která tvrdí, že borrelióza může stát za vznikem artritidy.
Obecně převažuje i mezi lékaři názor, že přibývání na váze může revmatoidní artritidu spíše zhoršit. Zvýšení tělesné hmotnosti optimálním způsobem, tedy posílením svalů, přitom těmto lidem může pomoci cítit se lépe.
Artróza a artritida jsou zcela odlišná postižení poškozující klouby. Svými projevy se ale výrazně prolínají a v konečném důsledku se projevují shodně. Při obou postiženích bolí klouby.
Revmatické nemoci jsou chronické zánětlivé choroby, při nichž se imunitní systém obrátí proti vlastnímu tělu. Řadíme mezi ně více než stovku různých onemocnění, která postihují nejenom pohybový aparát, ale i další orgánové systémy. I přesto, že nejde o vzácné nemoci, panuje o nich celá řada mýtů.
