Možné léčebné účinky marihuany jsou v posledních letech diskutovány stále častěji. Američtí vědci nedávno zveřejnili studii, která odhalila prospěšný vliv hlavní psychoaktivní složky této rostliny na průběh některých autoimunitních chorob.
revmatoidní artritida,
roztroušená skleróza,
cukrovka prvního typu.
Proto
se vědci z celého světa soustředí na hledání nových terapeutických
možností. Mezi ty by podle studie provedené na univerzitě v Jižní
Karolíně mohlo v budoucnu patřit také konopí.
Změny na úrovni genů
Tetrahydrocannabinol neboli
THC obsažený v konopí je často zmiňován v souvislosti se
svými následujícími schopnostmi, které jsou využitelné například u
onkologických pacientů podstupujících náročnou chemoterapii:
mírní bolesti,
tlumí nevolnost,
povzbuzuje apetit.
Jeho
potenciální využitelnost v terapii autoimunitních onemocnění vědci
vysvětlují schopností THC ovlivnit takzvanou mikroRNA. Ta se podílí
na procesu, kdy je informace uložená v genu převedena do reality
(například do nějaké struktury či funkce). Touto cestou lze zasáhnout do
imunitních procesů a ztlumit zánět, který u autoimunitních chorob
představuje hlavní příčinu všech obtíží.
Opatrnost je na místě
Nové
poznatky by však rozhodně neměly vést nemocné k samoléčbě marihuanou.
THC a další látky obsažené v konopí totiž svými dalšími účinky na lidský
organismus mohou průběh některých autoimunitních onemocnění spíše
zhoršit než zlepšit. Nezbývá než vyčkat na výsledky dalších výzkumů,
které potvrdí účinnost a bezpečnost THC při léčbě konkrétních chorob.
Na takzvanou fibromyalgii, chorobu obtěžující nemocného především trvajícími bolestmi svalů a povětšinou i celkovou únavou, bohužel dnešní medicína ještě tak úplně nevyzrála. Lékaři toto onemocnění zatím neumí zcela vyléčit, dokážou však poskytnout alespoň částečnou úlevu od potíží, které fibromyalgii provází.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
Revmatoidní artritida je nepříjemné zánětlivé onemocnění kloubů, které se bez vhodné léčby zhoršuje. Nejúčinnější, ale ne všemocnou terapií jsou bezesporu léky. Existuje však i řada nefarmakologických postupů. Nejefektivnějším krokem ovšem bývá kombinace obojího.
Příznaky revmatoidní artritidy se mohou projevit již v raném dětství. V různé formě postihují revmatické nemoci více než sto ze sta tisíc dětí. Dnes téměř 30leté Američance diagnostikovali revmatoidní artritidu již ve čtrnácti měsících věku. Přes kvalitní biologickou léčbu se s nemocí a s problémy, které s sebou přináší jak revmatoidní artritida sama, tak její léčba, potýká dodnes.
Je známo, že mysl je silným spojencem v boji s řadou nemocí, revmatické choroby nevyjímaje. Projevy onemocnění se často zhoršují stresem, a proto se na úspěchu léčby nemalou měrou podílí i duševní pohoda pacienta. V případě dětí to platí dvojnásob.
