Vyšetřovací postup při artritidě musí být jasně definovaný
25. 7. 2009
Ani pro odborného lékaře není vždy snadné zjistit, zda trpíte revmatoidní artritidou, nebo zda jsou vaše obtíže způsobené jiným onemocněním.
Diagnostika revmatoidní artritidy může trvat i několik měsíců a je pro ni potřeba provést mnoho základních i velmi specializovaných vyšetření.
Diagnostický postup je jasně definovaný
Revmatoidní artritida postihuje sice především klouby, ale nemusí se omezovat jenom na ně. Při návštěvě lékaře je proto třeba absolvovat vyšetření zaměřená na zhodnocení vašeho celkového zdravotního stavu.
Asi nejdůležitější jsou následující vyšetření - odběr a vyšetření krve, rentgenové vyšetření a punkce postiženého kloubu. Z nasáté tekutiny je pak možné zjistit pravděpodobnou příčinu zánětu, a odsátí určitého množství tekutiny rovněž uleví postiženému kloubu a zmírní bolest.
Včasně zahájená léčba je klíčová
Léčba revmatoidní artritidy musí být často zahájena ještě dříve, než je s konečnou platností potvrzena diagnóza. Protože pacient přichází k lékaři zpravidla s bolestí kloubů, potřebuje okamžitou úlevu. Lékař tedy musí jednat a nasadit účinné léky ještě dříve, než určí diagnózu revmatoidní artritidy. To totiž může trvat i několik měsíců.
Jaké jsou možnosti terapie…
Pokud se diagnóza revmatoidní artritidy nakonec potvrdí, předepíše vám lékař příslušné léky. V léčbě máme k dispozici několik skupin léků, které se dají vzájemně zaměňovat nebo kombinovat tak, aby léčebný účinek byl co nejlepší.
K dispozici máme tři základní skupiny klasických léčiv – nesteroidní antirevmatika, léky modifikující nemoc, tzv. DMARDs, a kortikoidy. V poslední době se slibně rozvíjejí také možnosti moderní léčebné metody, takzvaná biologická léčba.
Kromě farmakologické léčby (podávání léků) je důležité také cvičení a vhodná úprava životního stylu tak, aby klouby nebyly zbytečně přetěžovány nebo naopak trpěly nedostatkem pohybu.
Dokážeme odhadnout budoucnost?
Jak se bude choroba v budoucnosti u jednotlivých pacientů vyvíjet, nedokáže předem odhadnout ani zkušený lékař. Průběh nemoci je totiž velmi individuální, někdo reaguje na léčbu dobře, někdo hůře. V průměru však platí, že onemocnění revmatoidní artritidou zkracuje život pacientů zhruba o deset let.
Hlavním cílem léčby revmatoidní artritidy je navození klidového stadia, či alespoň snížení aktivity nemoci na minimum. Zabránit nevratnému poškození kloubů je důležité pro každodenní život pacienta. Skutečným průlomem je v tomto směru tzv. cílená léčba.
Běžné denní činnosti se kvůli Bechtěrevově chorobě mohou stát náročnými a bolestivými. Pravidelné cvičení a rehabilitace jsou proto nezbytnou součástí života každého, kdo touto nemocí trpí. Důležité je ovšem například i správné držení těla nebo sezení.
Nejen chůze, ale i oblékání, osobní hygiena, stravování a příprava potravy či například psaní nebo i jen zvedání předmětů může být pro pacienta s revmatoidní artritidou obtížně řešitelné až neřešitelné.
Nejlepším zdrojem vitaminů pro zdravého člověka je vyvážená strava, případné vitaminové doplňky je vhodné prodiskutovat s lékařem. První skupinou vitaminů jsou vitaminy rozpustné v tucích. Vitaminy se ale rozpouštějí i ve vodě...
Při artritických onemocněních je velmi důležité udržovat si stálou váhu. Čím více kilogramů, tím větší zátěž na poškozené klouby. Někdy ale všechny snahy o zhubnutí zmaří i tak nenápadná věc, jako je vysedávání u televize.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
