Vyšetřovací postup při artritidě musí být jasně definovaný
25. 7. 2009
Ani pro odborného lékaře není vždy snadné zjistit, zda trpíte revmatoidní artritidou, nebo zda jsou vaše obtíže způsobené jiným onemocněním.
Diagnostika revmatoidní artritidy může trvat i několik měsíců a je pro ni potřeba provést mnoho základních i velmi specializovaných vyšetření.
Diagnostický postup je jasně definovaný
Revmatoidní artritida postihuje sice především klouby, ale nemusí se omezovat jenom na ně. Při návštěvě lékaře je proto třeba absolvovat vyšetření zaměřená na zhodnocení vašeho celkového zdravotního stavu.
Asi nejdůležitější jsou následující vyšetření - odběr a vyšetření krve, rentgenové vyšetření a punkce postiženého kloubu. Z nasáté tekutiny je pak možné zjistit pravděpodobnou příčinu zánětu, a odsátí určitého množství tekutiny rovněž uleví postiženému kloubu a zmírní bolest.
Včasně zahájená léčba je klíčová
Léčba revmatoidní artritidy musí být často zahájena ještě dříve, než je s konečnou platností potvrzena diagnóza. Protože pacient přichází k lékaři zpravidla s bolestí kloubů, potřebuje okamžitou úlevu. Lékař tedy musí jednat a nasadit účinné léky ještě dříve, než určí diagnózu revmatoidní artritidy. To totiž může trvat i několik měsíců.
Jaké jsou možnosti terapie…
Pokud se diagnóza revmatoidní artritidy nakonec potvrdí, předepíše vám lékař příslušné léky. V léčbě máme k dispozici několik skupin léků, které se dají vzájemně zaměňovat nebo kombinovat tak, aby léčebný účinek byl co nejlepší.
K dispozici máme tři základní skupiny klasických léčiv – nesteroidní antirevmatika, léky modifikující nemoc, tzv. DMARDs, a kortikoidy. V poslední době se slibně rozvíjejí také možnosti moderní léčebné metody, takzvaná biologická léčba.
Kromě farmakologické léčby (podávání léků) je důležité také cvičení a vhodná úprava životního stylu tak, aby klouby nebyly zbytečně přetěžovány nebo naopak trpěly nedostatkem pohybu.
Dokážeme odhadnout budoucnost?
Jak se bude choroba v budoucnosti u jednotlivých pacientů vyvíjet, nedokáže předem odhadnout ani zkušený lékař. Průběh nemoci je totiž velmi individuální, někdo reaguje na léčbu dobře, někdo hůře. V průměru však platí, že onemocnění revmatoidní artritidou zkracuje život pacientů zhruba o deset let.
Základním příznakem revmatoidní artritidy je samozřejmě kloubní postižení. Jeho příčinou je chronický zánět, který při svém dlouhodobém průběhu kloub deformuje. A v konečném stadiu může kloub dokonce ztratit svoji funkčnost. Abyste se s tímto problémem potýkali co nejméně, seznamte se s tipy profesionálů.
Artritida je odborný název pro zánětlivé onemocnění kloubu, které může být způsobeno celou řadou nemocí. Artróza je naopak nezánětlivé onemocnění kloubu způsobené nadměrným zatěžováním. Revmatismus je všeobecný název pro nemoci způsobující bolest nebo zatuhnutí části pohybového ústrojí – kloubu, kosti, šlach nebo vazů.
Přestože české pojišťovny od roku 2005 zdesetinásobily své výdaje na biologickou léčbu, stále to nestačí. Česká republika ve srovnání se západními zeměmi výrazně zaostává. Biologická léčba je jednou z nejpřevratnějších novinek, které se v medicíně v posledních dvaceti letech objevily...
Trpíte-li revmatoidní artritidou, měli byste být obeznámeni s dalšími chorobami, které s ní souvisí. Mohou být způsobeny zánětlivou reakcí provázející artritidu nebo vedlejšími účinky její léčby. Často se však objevují i ze zcela neznámých příčin.
Většina pacientů trpících revmatickou nemocí hledá cesty, jak se vypořádat s bolestmi. Může nám ulevit teplo? Ovlivňuje revmatickou bolest naše psychika? Jak nám dokážou pomoci lékaři a co můžeme pro zlepšení udělat my sami? Na otázky nám odpověděla MUDr. Marta Olejárová, CSc., z Revmatologické kliniky 1. lékařské fakulty a Revmatologického ústavu.
Revmatoidní artritida i o něco méně známá psoriatická artritida jsou choroby charakteristické postižením kloubů. V obou případech je na vině imunitní systém, který napadá zdravé buňky vlastního organismu. Přesto se jedná o odlišná onemocnění a jako k takovým je nutné k nim přistupovat. V následujících řádcích budou popsány společné rysy obou chorob i znaky, pomocí kterých je možné je od sebe odlišit.
