Řešení výše uvedené nemoci i v dnešní době naráží na mnohé komplikace. Odborníci však přišli na to, že soli zlata při léčbě revmatoidní artritidy mají své místo.
Řešení výše uvedené nemoci i v dnešní době naráží na mnohé
komplikace. Odborníci však přišli na to, že soli zlata při léčbě
revmatoidní artritidy mají své místo. Navíc o tom svědčí již první
zmínky o jeho léčebném použití z doby 5000 let před naším letopočtem v
Indii.
Prostě funguje
Mechanismus účinku však ještě není
dopodrobna prozkoumán. Ví se, že postupná kumulace zlata v
organismu zpomaluje progresi onemocnění a zmírňuje zánět. Nejedná se
však o lék první volby. Soli zlata přicházejí na řadu až po selhání
terapie metotrexátem a chorobu modifikujících antirevmatických léků
(tzv. DMARS). A jak se tedy "zlato" užívá?
Zkušenosti potvrdily nejlepší výsledky po podání solí zlata injekcí do svalu či žíly. Jsou proto upřednostňovány před perorálními tabletami.
Nevýhodou tablet je i delší nástup účinku (nezřídka až 6 měsíců po zahájení terapie).
Injekce jsou podávány obvykle každý týden po dobu 22 týdnů.
V případě, že i nadále přinášejí úlevu, lze v aplikaci pokračovat.
Nežádoucí účinky
Jako
každý lék mají i soli zlata nežádoucí účinky. Liší se podle způsobu
podání. Projevují se ve chvíli, kdy je zlato v organismu již dostatečně
kumulované.
Nejčastěji se vyskytující nežádoucí účinky po injekčním podání jsou:
svědící kožní vyrážka,
drobná poranění v dutině ústní.
Po perorálním podání se může objevit:
průjem,
zvracení,
snížená chuť k jídlu,
problémy s pletí.
K vzácně či velmi vzácně se vyskytujícím nežádoucím účinkům patří:
poškození ledvin způsobené ztrátou proteinů močí,
snížená produkce krevních buněk,
zvýšené riziko infekcí a krvácení,
střevní či plicní záněty.
Ačkoliv
výčet nepříjemných účinků vypadá děsivě, není se čeho bát. Bezpečnost
léčby je zaručena opakovanými ledvinovými a krevními testy.
Jdeme na to
Rozhodli
jste se pro léčbu zlatem? Nezapomínejte však, že ovoce nenese
hned. Zlepšení příznaků onemocnění se dostavuje nejdříve po 3 až 6
měsících pravidelného užívání.
Noční bolest je jedním z charakteristických příznaků revmatických chorob. Napovíme, co dělat, když se utrpení vymkne kontrole a když ani léky příliš nepomáhají.
Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje především kůži. Podle odhadů se s ní potýkají zhruba 2–3 % populace, kterým může nepříjemně zasahovat do života. Prozatím nemáme žádný lék, který by lupénku dokázal zcela vyléčit, ale i tak existuje celá řada možností, jak ji dostat pod kontrolu. A to včetně neustále se rozvíjející cílené biologické léčby.
Pravidelný pohyb svědčí tělu i duši. Tuto skutečnost znají lékaři už dlouhou dobu. Také jedinci s revmatoidní artritidou by měli pravidelný pohyb zařadit do svého běžného života. Přinášíme vám jednoduché cviky, které uleví nejen od bolesti, ale také sníží otok a ztuhlost kolenního kloubu postiženého chronickým zánětem.
Pacientská organizace Revma Liga pomáhá jedincům s revmatoidní artritidou již 30 let. Mj. se spolupodílela na prosazení úhrady cílené biologické léčby (z veřejného zdravotního pojištění) i pacientům ve středně těžkém stadiu nemoci. Jakým aktivitám se zástupci této organizace věnovali a věnují v době pandemie covidu-19? Co brání v České republice ideální dostupnosti péče pro revmatiky? A jaká doporučení mají (nejen) pro nově diagnostikované pacienty s RA? Na to jsme se mj. zeptali Edity Müllerové, předsedkyně Revma Ligy.
Řada pacientů s psoriatickou artritidou se svých ošetřujících lékařů ptá, zda bezlepková dieta může pomoci při jejich onemocnění a zda by ji měli dodržovat. V současné době žádné takové obecné doporučení neexistuje a jasné důkazy o vztahu stravy obsahující lepek a průběhu jednotlivých autoimunitních onemocnění chybí. Mimo to je lidský organismus velmi komplexní systém a choroba u každého jedince probíhá odlišně. Všechny tyto skutečnosti je proto nutné brát v úvahu a případné doporučení bezlepkové diety zvažovat s ohledem na potřeby konkrétního pacienta.
Běžné denní činnosti se kvůli Bechtěrevově chorobě mohou stát náročnými a bolestivými. Pravidelné cvičení a rehabilitace jsou proto nezbytnou součástí života každého, kdo touto nemocí trpí. Důležité je ovšem například i správné držení těla nebo sezení.
