Revmatiky ohrožuje podzimní deprese. Jak s ní bojovat?
2. 9. 2016
Revmatoidní artritida coby chronické onemocnění ovlivňuje řadu oblastí života. U některých jedinců může být dokonce příčinou rozvoje deprese. Chmury hrozí zejména v období podzimu, kdy se výskyt poruch nálady zvyšuje obecně. Jak tomu nepropadnout a zůstat pozitivní?
Nedostatek slunce
Podzimní měsíce podle odborníků psychice příliš neprospívají. Psychiatři mluví o takzvané sezónní depresi. Začíná typicky s padajícím listím, pokračuje v zimě a ustupuje až s příchodem jara. Některé teorie vysvětlují podzimní pokles nálady jako následek nedostatku slunečního svitu, který vede ke snížení množství serotoninu v mozku. Serotonin se přitom účastní procesů, které se podílejí na vzniku našich nálad. Jeho nedostatek tak může vyústit v depresi, ale také v úzkostné stavy, poruchy spánku, podrážděnost i agresivitu.
Pohyb, světlo, kontakty
Pokud je deprese hluboká, nezbývá, než navštívit psychiatra a zahájit léčbu pomocí pilulek a psychoterapie. Pomoci může také terapie světlem. Trápí-li vás každoročně mírnější pokles nálady a podzimní nedostatek energie, bojujte proti těmto obtížím s předstihem. Vyzkoušet lze následující doporučení.
Pokuste se trávit co nejvíce času venku na denním světle.
Jezte vyváženou stravu, která vám dodá energii i látky potřebné ke tvorbě serotoninu.
Nepolevujte ve cvičení, i když se vám příliš hýbat nechce. Cvičte alespoň 5× týdně po dobu 30 minut.
Neuzavírejte se do sebe a zůstaňte v pravidelném kontaktu se svými známými.
Nesvěřujte své problémy alkoholu. Ten sice na chvíli uleví, v konečném důsledku ale psychické potíže výrazně zhoršuje.
Efektivní terapie revmatoidní artritidy a dobrý stav psychiky jdou ruku v ruce. Věnujte proto patřičnou péči nejen svému tělu, ale také duši.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Revmatoidní artritida je omezující, velmi nepříjemné a také ekonomicky zatěžující onemocnění. Pacienti si samozřejmě nejvíce stěžují na bolest. I s tou se ale dá účinně bojovat...
Jestliže většinu lidí trápí před dlouho plánovaným výletem nebo dovolenou nanejvýše nějaká ta cestovní horečka, nemocné s revmatickým onemocněním provází obvykle řada jiných obav.
V současné době je cílená biologická léčba standardem v léčbě mnoha onemocnění, včetně nádorových nemocí či autoimunitních chorob (včetně revmatoidní artritidy, psoriázy či Bechtěrevovy choroby). Její využití s sebou nese řadu benefitů, přesto však není vhodná pro každého. V některých případech nemůže být podána vůbec, v některých je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil její přínosy a rizika.
O preventivní ochraně kloubů byla řeč v minulých dílech našeho miniseriálu. Dnes se zaměříme na techniky, které předcházejí vzniku deformit drobných kloubů na rukou.
