Škola není pro dítě jen místem učení a vzdělávání, ale podílí se i na jeho společenských či sportovních aktivitách. Pokud kvůli chronické chorobě nemůže dítě delší dobu školu navštěvovat, často kromě znalostí ztratí i své místo v kolektivu spolužáků a kamarádů. Čím delší taková absence je, tím déle a obtížněji se po návratu vše vrací k normálu.
Většina dětí s juvenilní idiopatickou artritidou (JIA) má různě vážné problémy se školní docházkou. Některé děti jsou rády, že nemohou chodit do školy, a snaží se zůstat doma, co nejdéle to jde, jiné se naopak nemohou dočkat a chtěly by zpět dříve, než je to vhodné. Obecně platí, že dítě s chronickým onemocněním by mělo nastoupit zpět do školy, co nejdříve je to možné, aby se jeho životní styl jen minimálně lišil od normálu.
Plánování návratu do školy
Hladkému návratu do školní lavice může pomoci, pokud si společně s lékařem a s učiteli stanovíte přibližný plán. Pod pojmem „plán“ si nemusíte představovat nic složitého, ale je výhodné se zprvu zaměřit na věci, které vaše dítě samo chce. Pokud přání dítěte zní: „Chci chodit do školy,“ potom je nejlepší začít například nejdříve s docházkou na polovinu dne a postupně přidávat až do dosažení plné docházky. V případě, že dítě vysloveně stojí o některé předměty nebo mimoškolní zájmové kroužky, zkuste stanovit takový rozvrh, který zahrnuje tyto hodiny.
Stanovte si jasná pravidla
Plán návratu do školy také musí zahrnovat jasná pravidla pro případ, že se dítěti ve škole udělá špatně. Domluvte se s učiteli, jak postupovat, když si bude dítě stěžovat na bolest, nebude se cítit dobře nebo bude potřebovat jakoukoliv speciální pomoc. Nezapomeňte ani na pravidelné užívání léků i během doby vyučování. Důležité je ve spolupráci s ošetřujícím lékařem rozhodnout, zda je pro dítě vhodná školní tělesná výchova a v jakém rozsahu. Učitelé by také měli připravit spolužáky na návrat nemocného kamaráda. Vaše dítě by ovšem mělo mít možnost rozhodnout, komu a jaké informace o svém zdravotním stavu sdělí.
Víte, co je to DAS skóre, k čemu je dobré a jak se počítá? Odpovědi pacientů s revmatoidní artritidou by měly být kladné. Jde totiž o důležitý ukazatel závažnosti tohoto onemocnění a jeho skóre souvisí i s tím, zda má nemocný nárok na úhradu cílené léčby od pojišťovny.
Kvalita sexuálního života se individuálně velmi liší i u zdravých lidí, a proto jen těžko můžeme hledat obecnou odpověď, jak si jedinci s revmatoidní artritidou vedou v intimní sféře. Jedno je však jisté – revmatikům stojí v cestě více překážek.
Osoby trpící psoriatickou artritidou mohou sužovat také záněty úponů. Nejde o žádnou banalitu – bolest se vyrovná zánětu kloubů. Přestože jde mnohdy o přechodnou potíž, je nutné ji řešit.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
V současné době je cílená biologická léčba standardem v léčbě mnoha onemocnění, včetně nádorových nemocí či autoimunitních chorob (včetně revmatoidní artritidy, psoriázy či Bechtěrevovy choroby). Její využití s sebou nese řadu benefitů, přesto však není vhodná pro každého. V některých případech nemůže být podána vůbec, v některých je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil její přínosy a rizika.
