Škola není pro dítě jen místem učení a vzdělávání, ale podílí se i na jeho společenských či sportovních aktivitách. Pokud kvůli chronické chorobě nemůže dítě delší dobu školu navštěvovat, často kromě znalostí ztratí i své místo v kolektivu spolužáků a kamarádů. Čím delší taková absence je, tím déle a obtížněji se po návratu vše vrací k normálu.
Většina dětí s juvenilní idiopatickou artritidou (JIA) má různě vážné problémy se školní docházkou. Některé děti jsou rády, že nemohou chodit do školy, a snaží se zůstat doma, co nejdéle to jde, jiné se naopak nemohou dočkat a chtěly by zpět dříve, než je to vhodné. Obecně platí, že dítě s chronickým onemocněním by mělo nastoupit zpět do školy, co nejdříve je to možné, aby se jeho životní styl jen minimálně lišil od normálu.
Plánování návratu do školy
Hladkému návratu do školní lavice může pomoci, pokud si společně s lékařem a s učiteli stanovíte přibližný plán. Pod pojmem „plán“ si nemusíte představovat nic složitého, ale je výhodné se zprvu zaměřit na věci, které vaše dítě samo chce. Pokud přání dítěte zní: „Chci chodit do školy,“ potom je nejlepší začít například nejdříve s docházkou na polovinu dne a postupně přidávat až do dosažení plné docházky. V případě, že dítě vysloveně stojí o některé předměty nebo mimoškolní zájmové kroužky, zkuste stanovit takový rozvrh, který zahrnuje tyto hodiny.
Stanovte si jasná pravidla
Plán návratu do školy také musí zahrnovat jasná pravidla pro případ, že se dítěti ve škole udělá špatně. Domluvte se s učiteli, jak postupovat, když si bude dítě stěžovat na bolest, nebude se cítit dobře nebo bude potřebovat jakoukoliv speciální pomoc. Nezapomeňte ani na pravidelné užívání léků i během doby vyučování. Důležité je ve spolupráci s ošetřujícím lékařem rozhodnout, zda je pro dítě vhodná školní tělesná výchova a v jakém rozsahu. Učitelé by také měli připravit spolužáky na návrat nemocného kamaráda. Vaše dítě by ovšem mělo mít možnost rozhodnout, komu a jaké informace o svém zdravotním stavu sdělí.
Léčba je vždy o spolupráci mezi lékařem a pacientem. A žádná úspěšná spolupráce se neobejde bez otevřené komunikace. Ani v případě revmatoidní artritidy tomu není jinak. Velmi pomůže, pokud budeme při pravidelných návštěvách v ordinaci upřímně mluvit o všech těžkostech, obavách a očekáváních spojených s nemocí a léčbou.
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
Její název je složitý, projevy velmi nepříjemné a diagnostika značně spletitá. Chcete-li se dozvědět něco víc o axiální spondylartritidě, jste na správném místě.
Zdravý a uspokojivý sex upevňuje pouto mezi partnery. Může se však stát, že se k vám vplíží chronická choroba, jako například artritida, která sexuální život znesnadňuje. I to lze zvládnout. Poradíme vám jak. Artritida je onemocněním, které se vyznačuje různými příznaky, jež znepříjemňují denní život. Mezi ně patří bolest a nadměrná únava a vyskytovat se může i deprese.
Myslíte si, že srdce ohrožují hlavně stres a rozčilování? Strašáků je mnohem více. A někteří jsou hezky skrytí. Jedním z nich může být zánět. Například lidé s artritidou a dalšími chronickými záněty mají až dvakrát vyšší riziko infarktu než ostatní.
Revmatoidní artritida patří mezi autoimunitní onemocnění, u kterých si dosud odborníci nejsou jisti, co přesně je způsobuje. Dosud je známo několik rizikových faktorů, včetně genetických, které se na vzniku revmatoidní artritidy podílejí. Jak ale přesně ke spuštění chorobného procesu dochází, zatím nikdo neví.
