Na vzniku nebo vzplanutí revmatoidní artritidy se podílejí i zevní vlivy. Ukazuje se, že mezi ně patří i kouření cigaret. Švédští vědci si dali za cíl zjistit, jaký je vztah mezi výskytem revmatoidní artritidy různé závažnosti, mírou kouření cigaret a genetickými předpoklady pro revmatoidní artritidu...
Na vzniku nebo vzplanutí revmatoidní artritidy se podílejí i zevní vlivy. Ukazuje se, že mezi ně patří i kouření cigaret.
Kouření, artritida a věk
Švédští vědci si dali za cíl zjistit, jaký je vztah mezi výskytem revmatoidní artritidy různé závažnosti, mírou kouření cigaret a genetickými předpoklady pro revmatoidní artritidu. Do výzkumu bylo zahrnuto více než tisíc dvě stě pacientů s revmatoidní artritidou a 871 zdravých jedinců ve věku 18 až 70 let. Genetický vliv na vznik artritidy byl sledován v krevních vzorcích, kde se vyšetřovala přítomnost a množství ACPA protilátek (anticitrullinated protein/peptid antibody). V krvi byla sledována také závažnost onemocnění.
Až třetina pacientů s artritidou byli kuřáci
Vědci zjistili, že artritidou trpěla až třetina kuřáků. Navíc díky měření hladin ACPA protilátek odhalili skutečnost, že přes šedesát procent pacientů s revmatoidní artritidou mělo nejzávažnější formu této nemoci. Kdo přitom kouřil 20 cigaret po dobu 20 let, měl více než 2,5krát vyšší pravděpodobnost, že bude mít pozitivní test na přítomnost ACPA protilátek. Navíc více než polovina kuřáků byla geneticky pozitivní na přítomnost ACPA.
Ze získaných dat vědci vyvozují, že pokud má člověk vrozený skon ke vzniku revmatoidní artritidy, což mohou naznačovat například opakované výskyty této choroby v rodině, je lepší, vyvaruje-li se kouření. Sníží tak riziko, že u něj toto závažné onemocnění vzplane.
(zak)
Zdroj:
Ann Rheum Dis, Ann Rheum Dis. DOI: 10.1136/ard.2009.120899
Přestože artritida zřídkakdy postihuje přímo pohlavní orgány, může mít prostřednictvím fyzického onemocnění emoční dopad na sexuální život. I s těmito problémy ale lze úspěšně bojovat. Změna zjevu, nabraná nebo naopak ztracená kila nebo snížená pohyblivost a úbytek energie mohou ovlivnit sebejistotu a vnímání sebe sama.
Vyrůstat s revmatoidní artritidou jistě není snadné. Přesto je možné najít si dobré přátele, zažít legraci a být nezávislý. Někdy není na škodu seznámit se s někým, kdo žije se stejnou diagnózou, a potýká se tedy s podobnými problémy. Přinášíme tipy, jak snáze bojovat s chorobou a užívat si přitom mládí.
Pokud vás bolí klouby a vaše pohyblivost a s ní i kvalita života se zhoršuje, něco je jistě v nepořádku. Možná se jedná o revmatoidní artritidu, lidově revma.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
V současné době je cílená biologická léčba standardem v léčbě mnoha onemocnění, včetně nádorových nemocí či autoimunitních chorob (včetně revmatoidní artritidy, psoriázy či Bechtěrevovy choroby). Její využití s sebou nese řadu benefitů, přesto však není vhodná pro každého. V některých případech nemůže být podána vůbec, v některých je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil její přínosy a rizika.
Pod pojmem revmatoidní artritida si nejčastěji představujeme onemocnění, které trápí hlavně malé klouby rukou a zápěstí. Tato choroba se však může projevit na mnoha místech těla, nevyjímaje velké klouby v rameni, koleni nebo kyčli.
