Alkohol může ochránit před vznikem revmatoidní artritidy. Při samotné nemoci na něj raději zapomeňte
14. 2. 2011
Pití alkoholu je známým rizikovým faktorem mnoha zdravotních obtíží: vzniku obezity nebo třeba řídnutí kostí. Navíc se jeho konzumace neslučuje ani s užíváním celé řady léčiv. Opatrnost je na místě i při revmatických nemocech.
U artritických nemocí platí více než kdy jindy, že alkohol je třeba konzumovat opatrně:
1. Snižte denní příjem alkoholu na maximální množství 3 dl vína, půllitru piva nebo jednoho „panáka“ lihovin.
2. Přizpůsobte pití užívaným lékům. Kombinace určitého léku a alkoholu může vést například k poškození jater. Pokud si nejste jisti, zda se právě vaše léky snášejí s alkoholem, podívejte se do příbalového letáku léčiva nebo se poraďte s lékařem.
Podobná omezení čekají i pacienty, kteří pravidelně užívají protizánětlivé léky a léky proti bolesti. Například léky obsahující paracetamol a jiná nesteroidní antirevmatika mohou v kombinaci s alkoholem zásadně poškodit žaludeční sliznici a přivodit tak pacientovi až žaludeční vředy.
Večer bez alkoholu
Mnoho pacientů s artritidou také často trpí fibromyalgií (bolestí svalů). A právě pití alkoholu ve večerních hodinách může negativně působit na spánek, jehož poruchy se pak projeví nadměrnou únavou a bolestí svalů. Kromě toho kombinování alkoholu a například léků na spaní už stálo život mnoho lidí.
Malé množství alkoholu jako prevence
Finští lékaři ve své studii sice prokázali, že střídmá konzumace alkoholu dokáže ochránit pacienty před vznikem revmatoidní artritidy. Pokud se už ale revmatoidní artritida projeví, je podle výsledků stejné studie záhodno s jeho pitím přestat. Omezení pití má totiž u pacientů s touto revmatickou nemocí velmi pozitivní efekt a usnadňuje přechod z akutní fáze do remise.
Nepříjemné svědění, které bývá popisováno jako kousavý nebo pálivý pocit, patří mezi nejčastější projevy lupénky a trápí až 90 % pacientů. Co přesně ho způsobuje, jaké faktory ho zhoršují a jak jej řešit?
Revmatoidní artritida zdaleka není jen nemocí starších lidí. Trpí ji přibližně 1 % celosvětové populace a může se objevit v každém věku. Častěji jsou postiženy ženy, v poměru 2–3:1 oproti mužům. A jak se toto onemocnění pozná?
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Pečlivé pozorování pacienta, který onemocněl tuberkulózou a zároveň trpěl revmatoidní artritidou, pomohlo kdysi objevit fakt, že soli zlata příznivě působí na stav revmatoidní artritidy.
Některou z forem juvenilní idiopatické artritidy onemocní 1 dítě z 1000. Nemoc může propuknout v jakémkoliv věku, i když to zřídka bývá před šestým měsícem života. I přes tuto diagnózu by měl malý pacient vést v co největší míře normální život.
Revmatoidní artritida je onemocnění, které začíná plíživě a pomalu a jeho příznaky se následně stupňují v průběhu mnoha týdnů a měsíců. Poznejte přicházející artritidu včas a vyrazte k lékaři co nejdříve!
