Existují pohybové aktivity, které lidem trpícím některou z revmatických nemocí nijak neubližují. Stejně tak však jsou jisté druhy sportovních disciplín, které pro revmatiky z hlediska jejich onemocnění vhodné rozhodně nejsou.
Pozor, nevhodné!
Týmové disciplíny
Pro revmatiky jsou nevhodné obecně, nelze u nich zvolit individuální tempo.
Hrozí zde vyšší riziko poranění.
Stojíte-li přesto o pohyb ve skupině, je ideální obyčejná chůze nebo její severská varianta s holemi, společná vyjížďka na kole, případně návštěva bazénu.
Míčové hry
Představují pro klouby velkou zátěž.
Jsou u nich častá zranění.
Týká se to i jinak šetrného a prospěšného golfu, který není při artritidě vhodný pro nutnost nárazové zátěže při odpalu.
Bojové sporty
Vyhýbejte se i kontaktním a bojovým sportům.
Riziko úrazu obvykle převažuje přínosy z pohybu a sportovní aktivity.
Běh
I když klouby právě nebolí a necítíte je, nezatěžujte je během.
Dobrou alternativou je chůze, nordic walking či jízda na kole.
Lyžování
Sjezd není pro nemocné klouby vhodný – nárazová zátěž pro opěrný systém a svalstvo je velká.
Zvolte raději běžkové lyže, zde je pohyb rovnoměrný.
Jak skloubit sport a revma?
O vhodnosti sportovní disciplíny by měl vždy rozhodnout lékař, nejlépe ošetřující revmatolog nebo ortoped.
Záleží na konkrétním onemocnění – při lokalizovaném kloubním postižení může pomoci například kloubní ortéza.
Mezi nejšetrnější sportovní a pohybové disciplíny patří plavání, běh na lyžích, chůze s hůlkami nebo bez nich, tanec či jízda na kole.
Cvičení a sport by měly být v případě akutního kloubního zánětu tabu.
Pozor na analgetika – potlačení bolesti může vyřadit ochranné mechanismy, kterými nám organismus signalizuje, abychom přestali s pohybem a odpočali si.
V současné době je cílená biologická léčba standardem v léčbě mnoha onemocnění, včetně nádorových nemocí či autoimunitních chorob (včetně revmatoidní artritidy, psoriázy či Bechtěrevovy choroby). Její využití s sebou nese řadu benefitů, přesto však není vhodná pro každého. V některých případech nemůže být podána vůbec, v některých je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil její přínosy a rizika.
Nadváha představuje významné zdravotní riziko i pro zcela „zdravého“ člověka. Pro pacienty s revmatoidní artritidou je ale obezita daleko větším problémem. Chorobou postižené klouby jsou totiž nadbytečnými kilogramy nepřiměřeně zatěžovány a jejich degenerace probíhá o to rychleji...
„Revma“ má většina lidí spojeno s pokročilým věkem. Určitá forma této nemoci ale místo dospělých a seniorů cílí na děti. Jmenuje se juvenilní idiopatická artritida (JIA). Naučit se s touto nemocí žít museli i Jana a Josef, rodiče dvou synů. A především starší z jejich potomků Dan, kterému byla JIA diagnostikována v necelých pěti letech.
Navrhl vám lékař možnost využít biologickou léčbu a vy nevíte, co od ní očekávat? Kladete si otázky, jak tato léčba vlastně probíhá a nakolik ovlivní váš život? Zde najdete základní informace o cílené léčbě. Podrobnosti by vám ale vždy měl vysvětlit váš lékař...
Děti s juvenilní idiopatickou artritidou trpí bolestmi, otoky a zhoršením hybnosti kloubů. Jedním z příznaků této nemoci bývá také únava. Napovíme, jak malého pacienta podpořit a čím mu vrátit chuť do života.
Revmatoidní artritida se v České republice objevuje u jednoho procenta populace. Postihuje tak zhruba sto tisíc lidí. Nejčastěji tímto zánětlivým onemocněním trpí ženy, které mají dědičné predispozice. V pořadu U lékaře o revmatoidní artritidě mluvil profesor Jiří Vencovský - předseda české revmatologické společnosti Jana Evangelisty Purkyněho, který zároveň pracuje v revmatologickém ústavu v Praze.
