Řešení výše uvedené nemoci i v dnešní době naráží na mnohé komplikace. Odborníci však přišli na to, že soli zlata při léčbě revmatoidní artritidy mají své místo.
Řešení výše uvedené nemoci i v dnešní době naráží na mnohé
komplikace. Odborníci však přišli na to, že soli zlata při léčbě
revmatoidní artritidy mají své místo. Navíc o tom svědčí již první
zmínky o jeho léčebném použití z doby 5000 let před naším letopočtem v
Indii.
Prostě funguje
Mechanismus účinku však ještě není
dopodrobna prozkoumán. Ví se, že postupná kumulace zlata v
organismu zpomaluje progresi onemocnění a zmírňuje zánět. Nejedná se
však o lék první volby. Soli zlata přicházejí na řadu až po selhání
terapie metotrexátem a chorobu modifikujících antirevmatických léků
(tzv. DMARS). A jak se tedy "zlato" užívá?
Zkušenosti potvrdily nejlepší výsledky po podání solí zlata injekcí do svalu či žíly. Jsou proto upřednostňovány před perorálními tabletami.
Nevýhodou tablet je i delší nástup účinku (nezřídka až 6 měsíců po zahájení terapie).
Injekce jsou podávány obvykle každý týden po dobu 22 týdnů.
V případě, že i nadále přinášejí úlevu, lze v aplikaci pokračovat.
Nežádoucí účinky
Jako
každý lék mají i soli zlata nežádoucí účinky. Liší se podle způsobu
podání. Projevují se ve chvíli, kdy je zlato v organismu již dostatečně
kumulované.
Nejčastěji se vyskytující nežádoucí účinky po injekčním podání jsou:
svědící kožní vyrážka,
drobná poranění v dutině ústní.
Po perorálním podání se může objevit:
průjem,
zvracení,
snížená chuť k jídlu,
problémy s pletí.
K vzácně či velmi vzácně se vyskytujícím nežádoucím účinkům patří:
poškození ledvin způsobené ztrátou proteinů močí,
snížená produkce krevních buněk,
zvýšené riziko infekcí a krvácení,
střevní či plicní záněty.
Ačkoliv
výčet nepříjemných účinků vypadá děsivě, není se čeho bát. Bezpečnost
léčby je zaručena opakovanými ledvinovými a krevními testy.
Jdeme na to
Rozhodli
jste se pro léčbu zlatem? Nezapomínejte však, že ovoce nenese
hned. Zlepšení příznaků onemocnění se dostavuje nejdříve po 3 až 6
měsících pravidelného užívání.
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
Artritické nemoci s sebou kromě bolestí přináší pacientovi většinou i problémy s hybností. Může jít o ranní ztuhlost kloubů nebo omezení rozsahu pohybu končetiny. Při bolestech kloubů na nohách však existuje poměrně jednoduchý úlevný recept. Stačí začít více chodit.
Psoriáza neboli lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, se kterým se pacienti často snaží vypořádat celý svůj život a jehož průběh je značně nepředvídatelný. Ačkoli je tato nemoc nejvíce známá kvůli svým kožním projevům, jedná se ve skutečnosti o onemocnění, které se může projevit i jinak než stříbřitými šupinkami na kůži.
„Revma“ má většina lidí spojeno s pokročilým věkem. Určitá forma této nemoci ale místo dospělých a seniorů cílí na děti. Jmenuje se juvenilní idiopatická artritida (JIA). Naučit se s touto nemocí žít museli i Jana a Josef, rodiče dvou synů. A především starší z jejich potomků Dan, kterému byla JIA diagnostikována v necelých pěti letech.
Pravidelné cvičení utužuje fyzické i psychické zdraví. Toto pravidlo platí dvojnásob pro jedince trpící revmatoidní artritidou. Vědecké výzkumy totiž ukazují, že pohyb zlepšuje pohyblivost kloubů, brání rozvoji svalové slabosti a přispívá k udržení duševní pohody.
Práce je často pro lidi s revmatoidní artritidou místem, kde alespoň na čas zapomenou na bolest a únavu. Dříve zvládali své pracovní povinnosti jen stěží, dnes spousta z nich v práci pokračuje díky novějším a účinnějším lékům. A také díky pochopení ze strany zaměstnavatelů.