Chraňte se před slunečním zářením – může aktivovat autoimunitní onemocnění!
23. 5. 2010
Ultrafialovému záření ze slunce se dávají za vinu oční poškození, popáleniny nebo rakovina kůže. Nyní se ale ukazuje nové riziko: vznik některých autoimunitních onemocnění!
Slunce může „poplést“ imunitní systém
Ultrafialové (UV) záření nepřiměřeně aktivuje imunitní systém člověka. Ten pak napadá vlastní svalové buňky nebo kůži prostřednictvím „zmatených“ autoprotilátek. Zatímco protilátky bojují proti cizím prvkům v těle, autoprotilátky nesprávně bojují proti vlastnímu tělu.
Mezi autoimunitními nemocemi se škodlivé účinky UV záření nejvíce projevují u myozitidy. Lidé, kteří žili ve slunných oblastech s vysokými hodnotami UV záření, jsou totiž častěji postiženi formou myozitidy – dermatomyozitidou. Tato autoimunitní nemoc nejen oslabuje svaly, ale způsobuje i typickou vyrážku na kůži. Druhá forma myozitidy – polymyozitida – vyrážku nezpůsobuje. Výzkumy ukazují, že takto se mohou aktivovat i ostatní autoimunitní nemoci, jako jsou revmatoidní artritida nebo lupénka.
Slunce škodí různě
Na vznik autoimunitní nemoci mají v tomto případě vliv dva faktory:
sklon k takové nemoci,
sluneční záření.
Jsou lidé, kteří takový sklon k onemocnění mají, ale nikdy neonemocní. Buď se sluníčku vyhýbají, nebo se před ním dostatečně chrání. Sluneční záření tedy nezpůsobuje přímo nemoc, jen ji aktivuje u citlivých lidí. Důkazem je fakt, že v různých částech světa je těmito autoimunitními nemocemi postiženo různé procento populace. Ve státech s vyšším počtem slunečních dní v roce (například na jihu Evropy a v Africe) je výskyt kožních projevů autoimunitních nemocí daleko častější než jinde. Dalším vlivem je nejspíše i teplota a vlhkost vzduchu, protože mezi nejvíce postižené patří státy Střední Ameriky, konkrétně Guatemala.
Pozor by si měli dávat také lidé pracující venku (dělníci na stavbě, plavčíci, zemědělci a další). Stačí se dostatečně krýt oděvem nebo omezit dobu pobytu na sluníčku na minimum. Na cestu do jižních krajin si proto nezapomeňte přibalit i opalovací krém s UV faktorem nejméně 40!
(ercp)
Zdroje:
Arthritis Rheum. 2009 Aug; 60 (8): 2499–504.
Environ Health Perspect. 2003 Sep; 111 (12): A634.
Obecně převažuje i mezi lékaři názor, že přibývání na váze může revmatoidní artritidu spíše zhoršit. Zvýšení tělesné hmotnosti optimálním způsobem, tedy posílením svalů, přitom těmto lidem může pomoci cítit se lépe.
Neexistuje jeden jediný test, pomocí kterého by lékaři dokázali diagnostikovat revmatoidní artritidu. Důležitou roli při určování této nemoci ale hrají krevní rozbory. Prozradíme, které hodnoty lékaře zajímají a co vše se díky krvi mohou o vaší chorobě dozvědět.
Kromě věhlasu a mnohdy pohnutých osudů spojuje mnoho známých osobností napříč časem i jedno onemocnění – revmatoidní artritida. Podívejte se, kdo se s touto nemocí také potýkal.
„Revma“ má většina lidí spojeno s pokročilým věkem. Určitá forma této nemoci ale místo dospělých a seniorů cílí na děti. Jmenuje se juvenilní idiopatická artritida (JIA). Naučit se s touto nemocí žít museli i Jana a Josef, rodiče dvou synů. A především starší z jejich potomků Dan, kterému byla JIA diagnostikována v necelých pěti letech.
Máte potíže s chůzí, obtížně se pohybujete? Ať se vaše příznaky v zimě zhoršují, nebo zlepšují, měli byste dbát na bezpečnost a zbytečně neriskovat uklouznutí a pád. Že nevíte, jak na to? My ano!
Pacienti s revmatickými nemocemi často považují cvičení a jiné aktivity za nesmyslné vydávání energie, protože častým průvodcem revmatické nemoci je také únava. Pravý opak je ale pravdou.
