Chraňte se před slunečním zářením – může aktivovat autoimunitní onemocnění!
23. 5. 2010
Ultrafialovému záření ze slunce se dávají za vinu oční poškození, popáleniny nebo rakovina kůže. Nyní se ale ukazuje nové riziko: vznik některých autoimunitních onemocnění!
Slunce může „poplést“ imunitní systém
Ultrafialové (UV) záření nepřiměřeně aktivuje imunitní systém člověka. Ten pak napadá vlastní svalové buňky nebo kůži prostřednictvím „zmatených“ autoprotilátek. Zatímco protilátky bojují proti cizím prvkům v těle, autoprotilátky nesprávně bojují proti vlastnímu tělu.
Mezi autoimunitními nemocemi se škodlivé účinky UV záření nejvíce projevují u myozitidy. Lidé, kteří žili ve slunných oblastech s vysokými hodnotami UV záření, jsou totiž častěji postiženi formou myozitidy – dermatomyozitidou. Tato autoimunitní nemoc nejen oslabuje svaly, ale způsobuje i typickou vyrážku na kůži. Druhá forma myozitidy – polymyozitida – vyrážku nezpůsobuje. Výzkumy ukazují, že takto se mohou aktivovat i ostatní autoimunitní nemoci, jako jsou revmatoidní artritida nebo lupénka.
Slunce škodí různě
Na vznik autoimunitní nemoci mají v tomto případě vliv dva faktory:
sklon k takové nemoci,
sluneční záření.
Jsou lidé, kteří takový sklon k onemocnění mají, ale nikdy neonemocní. Buď se sluníčku vyhýbají, nebo se před ním dostatečně chrání. Sluneční záření tedy nezpůsobuje přímo nemoc, jen ji aktivuje u citlivých lidí. Důkazem je fakt, že v různých částech světa je těmito autoimunitními nemocemi postiženo různé procento populace. Ve státech s vyšším počtem slunečních dní v roce (například na jihu Evropy a v Africe) je výskyt kožních projevů autoimunitních nemocí daleko častější než jinde. Dalším vlivem je nejspíše i teplota a vlhkost vzduchu, protože mezi nejvíce postižené patří státy Střední Ameriky, konkrétně Guatemala.
Pozor by si měli dávat také lidé pracující venku (dělníci na stavbě, plavčíci, zemědělci a další). Stačí se dostatečně krýt oděvem nebo omezit dobu pobytu na sluníčku na minimum. Na cestu do jižních krajin si proto nezapomeňte přibalit i opalovací krém s UV faktorem nejméně 40!
(ercp)
Zdroje:
Arthritis Rheum. 2009 Aug; 60 (8): 2499–504.
Environ Health Perspect. 2003 Sep; 111 (12): A634.
Revmatoidní artritida není jen kloubní záležitost, je to nemoc celého těla. Postižené mohou být i dásně. Jejich stav upřesňuje celkovou prognózu revmatoidní artritidy – dásně totiž docela spolehlivě ukazují, jak rychle bude choroba postupovat.
Zánětlivé autoimunitní onemocnění revmatoidní artritida ovlivňuje nemocné po všech stránkách. Mají bolesti, zejména zad a kloubů, bývají unavení, a proto obvykle musí výrazně ubrat ze svého životního tempa. Pochopitelně se to týká i zaměstnání. Říci, či neříci o své nemoci zaměstnavateli? Žádat o snížený úvazek? Případně změnit kvalifikaci? To vše a mnoho dalšího pacienti řeší, jak vyplývá i z příběhů dvou mladých žen s revmatickou nemocí.
Mezi přípravky biologické léčby patří také inhibitory TNF. Ty se s úspěchem používají u stále širšího spektra autoimunitních onemocnění a nedávno dokončená studie ukázala, že více než uspokojivé výsledky přinášejí i u velké části pacientů trpících juvenilní idiopatickou artritidou (JIA).
Obecně převažuje i mezi lékaři názor, že přibývání na váze může revmatoidní artritidu spíše zhoršit. Zvýšení tělesné hmotnosti optimálním způsobem, tedy posílením svalů, přitom těmto lidem může pomoci cítit se lépe.
Ač se to zdá vzhledem k projevům revmatických onemocnění neuvěřitelné, podle nových studií mohou některé druhy sportů v boji proti revmatismu výrazně pomoci. Většina pacientů se přitom podvědomě pohybu a sportu vyhýbá, což je podle odborníků škoda.
Revmatické nemoci jsou závažný zdravotní problém, o tom není sporu. Některé z nich však představují pro svého nositele také břemeno estetické. Patří k nim i systémová sklerodermie.
