Domněnka potvrzena: aerobní cvičení je pro revmatiky nejen účinné, ale i bezpečné
13. 8. 2010
Francouzští vědci prokázali, že aerobní cvičení je bezpečné pro lidi trpící revmatoidní artritidou i jinými revmatickými nemocemi. Spolu se zlepšením funkce srdce a plic zmírňuje bolesti kloubů, a tím zlepšuje kvalitu života těchto pacientů.
Aerobní cvičení zlepšuje funkci srdce a plic. Pro revmatiky je ale vítanou novinkou i to, že pomáhá zmírnit bolesti kloubů.
Revmatoidní artritida postihuje až 1 % populace na celém světě. Pozitivní dopad aerobního cvičení by tak ovlivnil velké množství lidí. S tímto cílem se ve Francii rozhodli provést výzkum vlivu aerobního cvičení na revmatiky. Podílelo se na něm přes tisíc revmatiků ve věku od 44 do 68 let. Polovina jich cvičila, polovina ne. Srovnání obou skupin pak přineslo zajímavé výsledky.
Zdravější srdce i klouby
Jaký má aerobní cvičení vliv na příznaky revmatoidní artritidy, to bylo hlavní otázkou výzkumu. Porovnáváním obou skupin revmatiků se zjistilo, že s lepší kondicí srdce a plic se navíc zmírňují i kloubní bolesti a zlepšuje jejich pohyblivost. Tento příznivý efekt aerobního cvičení byl pro revmatiky překvapivý, a i když nebyl nijak výrazný, přesto ho uvítali s nadšením.
Dvě a půl hodiny týdně pro zdraví
Americká revmatologická společnost uvádí, že aerobní cvičení je prospěšné pro každého, včetně lidí s revmatoidní artritidou. Doporučuje 150 minut aerobního cvičení střední intenzity týdně. Nejvhodnější jsou tzv. bezpečné formy aerobního cvičení – chůze, aerobní tanec nebo např. cvičení ve vodě. Tato cvičení také pomáhají revmatikům snížit jejich váhu, a tím také zátěž kloubů, zlepšují spánek, náladu a celkovou fyzickou kondici.
Jednoduché aerobní cvičení tak revmatikům nejen prospívá, ale žádným způsobem je nepoškozuje, a je tedy vzhledem k jejich nemoci zcela bezpečné.
Nepříjemné svědění, které bývá popisováno jako kousavý nebo pálivý pocit, patří mezi nejčastější projevy lupénky a trápí až 90 % pacientů. Co přesně ho způsobuje, jaké faktory ho zhoršují a jak jej řešit?
Přestože se v dnešní době čím dál více spoléháme v péči o chronicky nemocné a starší lidi na zdravotní systém, nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných a pečovatelské domy, mnohé nasvědčuje tomu, že tento stav není zdaleka ideální...
Práce vsedě je pro řadu lidí samozřejmostí i za „běžných“ okolností. Ovšem s dobou covidovou přišel i významný fenomén práce z domova. Jak si poradit s dlouhým sezením u počítače často v ne příliš optimálních podmínkách, aniž bychom si zdevastovali svou tělesnou schránku?
V současné době je cílená biologická léčba standardem v léčbě mnoha onemocnění, včetně nádorových nemocí či autoimunitních chorob (včetně revmatoidní artritidy, psoriázy či Bechtěrevovy choroby). Její využití s sebou nese řadu benefitů, přesto však není vhodná pro každého. V některých případech nemůže být podána vůbec, v některých je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil její přínosy a rizika.
Je známo, že mysl je silným spojencem v boji s řadou nemocí, revmatické choroby nevyjímaje. Projevy onemocnění se často zhoršují stresem, a proto se na úspěchu léčby nemalou měrou podílí i duševní pohoda pacienta. V případě dětí to platí dvojnásob.
Dítě s chronickým onemocněním by mělo mít při návratu do školy po dlouhé absenci realistické cíle. Snaha za každou cenu okamžitě dohnat všechno zmeškané učivo a mít ty nejlepší známky může pro dítě představovat poměrně velký stres, který opět zhorší průběh nemoci. Nemoc by neměla dítě nijak omezovat...
