Domněnka potvrzena: aerobní cvičení je pro revmatiky nejen účinné, ale i bezpečné
13. 8. 2010
Francouzští vědci prokázali, že aerobní cvičení je bezpečné pro lidi trpící revmatoidní artritidou i jinými revmatickými nemocemi. Spolu se zlepšením funkce srdce a plic zmírňuje bolesti kloubů, a tím zlepšuje kvalitu života těchto pacientů.
Aerobní cvičení zlepšuje funkci srdce a plic. Pro revmatiky je ale vítanou novinkou i to, že pomáhá zmírnit bolesti kloubů.
Revmatoidní artritida postihuje až 1 % populace na celém světě. Pozitivní dopad aerobního cvičení by tak ovlivnil velké množství lidí. S tímto cílem se ve Francii rozhodli provést výzkum vlivu aerobního cvičení na revmatiky. Podílelo se na něm přes tisíc revmatiků ve věku od 44 do 68 let. Polovina jich cvičila, polovina ne. Srovnání obou skupin pak přineslo zajímavé výsledky.
Zdravější srdce i klouby
Jaký má aerobní cvičení vliv na příznaky revmatoidní artritidy, to bylo hlavní otázkou výzkumu. Porovnáváním obou skupin revmatiků se zjistilo, že s lepší kondicí srdce a plic se navíc zmírňují i kloubní bolesti a zlepšuje jejich pohyblivost. Tento příznivý efekt aerobního cvičení byl pro revmatiky překvapivý, a i když nebyl nijak výrazný, přesto ho uvítali s nadšením.
Dvě a půl hodiny týdně pro zdraví
Americká revmatologická společnost uvádí, že aerobní cvičení je prospěšné pro každého, včetně lidí s revmatoidní artritidou. Doporučuje 150 minut aerobního cvičení střední intenzity týdně. Nejvhodnější jsou tzv. bezpečné formy aerobního cvičení – chůze, aerobní tanec nebo např. cvičení ve vodě. Tato cvičení také pomáhají revmatikům snížit jejich váhu, a tím také zátěž kloubů, zlepšují spánek, náladu a celkovou fyzickou kondici.
Jednoduché aerobní cvičení tak revmatikům nejen prospívá, ale žádným způsobem je nepoškozuje, a je tedy vzhledem k jejich nemoci zcela bezpečné.
Běžné denní činnosti se kvůli Bechtěrevově chorobě mohou stát náročnými a bolestivými. Pravidelné cvičení a rehabilitace jsou proto nezbytnou součástí života každého, kdo touto nemocí trpí. Důležité je ovšem například i správné držení těla nebo sezení.
44letý Zdeněk patří mezi pacienty, které dlouhou dobu trápily bolesti zad, ovšem příčinu svých potíží neznal. Už na střední škole na tělocviku například při fotbale opakovaně upadl, měl problémy se zvednout a pak ho několik dní bolela záda. Stejně tak na vojně a později při nástupu do zaměstnání. Až pozorná oční lékařka jej v 27 letech nasměrovala na revmatologii.
Běžným příznakem u více než poloviny pacientů s juvenilní idiopatickou artritidou (JIA) bývá únava. Vyskytuje se nejčastěji u dětí s aktivním onemocněním. Přijít na původ obtíží nemusí být vůbec jednoduché, někdy je od lékařů, rodičů i samotných malých pacientů k objasnění příčiny zapotřebí doslova detektivní práce.
Hlavním cílem při léčbě juvenilní idiopatické artritidy je umožnit dítěti, aby vedlo co nejnormálnější život. Léčba je proto komplexní a kombinuje farmakologickou terapii spolu s fyzikálními metodami.
Rodiče dětí s juvenilní revmatoidní artritidou dobře vědí, jak je u tohoto onemocnění zásadní včasné zahájení léčby. V opačném případě totiž postupem času dochází k nevratnému poškození kloubů, prohlubuje se doprovodná bolest a únava a rozvíjí se obávané omezení hybnosti. Tomuto nepříznivému průběhu onemocnění účinně brání cílená léčba.
