Možná jste už někdy v souvislosti s artritidou slyšeli pojmy jako flar nebo remise. Co vůbec znamenají a jaký je mezi nimi rozdíl?
Možná jste už někdy v souvislosti s artritidou slyšeli pojmy jako flar nebo remise. Co vůbec znamenají a jaký je mezi nimi rozdíl?
Flar znamená zvětšení příznaků…
Lékaři používají pojem flar (dalo by se přeložit jako světlice) k popisu zvýšení pacientových příznaků nemoci ze základní neboli obvyklé hladiny. Pacienti s osteoartritidou si mohou například začít více všímat bolestí kloubů, které mohou, ale nemusí být provázeny otoky. Naopak u revmatoidní artritidy si pacienti stěžují na nárůst bolesti kloubů a zvětšování jejich ztuhlosti. Tyto příznaky jsou u revmatoidní artritidy často spojeny s otoky a únavou.
Stejné je to i u jiných pacientů s autoimunitními nemocemi, například se systémovým lupusem nebo Sjögrenovým syndromem, u kterých se flar projevuje také únavou.
Někteří pacienti, kteří zažívají nárůst bolestí a únavy, mohou mít bolest ve skutečnosti způsobenou jinou příčinou, například fibromyalgií. Fibromyalgie je běžné onemocnění spojené s artritidou. Vyznačuje se bolestí, která se šíří do celého těla, únavou a neklidným spánkem.
U pacientů s revmatoidní artritidou, lupusem nebo Sjögrenovým syndromem může lékař nařídit krevní testy, jako je sedimentace a zjištění hladiny C-reaktivního proteinu. Pokud jsou tyto testy jsou vyšší, než je obvyklé, a neexistuje žádný příznak horečky nebo infekce, mohlo by to potvrdit tzv. flar.
… remise jejich ústup
I když neexistuje žádný známý lék na revmatoidní artritidu, až 30 % pacientů se může cítit, že jsou ze své nemoci „vyléčeni“. Tito pacienti skutečně zažívají ústup (nepřítomnost) klinických příznaků – tzv. remisi.
Zatímco jen velmi malé procento pacientů přestat brát léky, více než 95 % jich musí nadále pokračovat v léčbě, aby v remisi zůstali.
Americká společnost pro revmatologii stanovila klasifikační kritéria pro remisi takto:
ranní tuhost kloubů menší nebo rovna 15 minutám
žádná únava
žádná bolest kloubů
žádná bolest při pohybu
žádné otoky kloubů nebo okolních měkkých tkání
sedimentace erytrocytů menší nebo rovná 30 u žen a 20 u mužů
Zatím bohužel neexistuje žádný způsob, jak rozhodnout, kteří pacienti remise dosáhnou, a kteří nikoliv. Důležité je zejména pravidelně sledovat sedimentaci a hladinu C-reaktivního proteinu. Zatím se ale zdá, že lépe dosahují remise pacienti s kombinovanou léčbou než ti, kteří jsou léčeni pouze jedním preparátem. Čím déle navíc pacienti zůstanou v remisi, tím je méně pravděpodobné, že by u nich nemoc znovu propukla. Zkuste proto dobře spolupracovat s lékařem. Mít nemoc pod kontrolou stojí rozhodně za to.
Máte potíže s chůzí, obtížně se pohybujete? Ať se vaše příznaky v zimě zhoršují, nebo zlepšují, měli byste dbát na bezpečnost a zbytečně neriskovat uklouznutí a pád. Že nevíte, jak na to? My ano!
Čínské bojové a relaxační umění taiči cvičí miliony lidí na celém světě. Má totiž prokazatelné účinky na lidské zdraví. Dokáže pomoci i při revmatoidní artritidě.
Nohy nás nosí celý život, přesto se k nim často chováme doslova macešsky. Dají se však přirovnat ke stavbě domu: Máme-li špatný základ, může se zřítit nakonec celý dům. Bohužel si někdy uvědomíme, že je třeba se o nohy starat, až když začnou problémy.
Juvenilní idiopatická artritida (JIA) je nejčastější typ artritidy, která postihuje děti. Za posledních dvacet let léčba pokročila a výrazně se tak zlepšila prognóza, a to zejména s příchodem biologických léků. Pro JIA je charakteristické období střídání remise a relapsu...
Jedná se o dvě naprosto odlišné nemoci, ovšem s podobnými názvy – ty pletou hlavu laické veřejnosti i studentům medicíny. Společné mají jen jedno: vznikají v případě, kdy se imunita vymkne kontrole.
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
