Bolest a otok kloubu nemusí vždy značit jeho infekci. Jednou z příčin rozvoje podobných příznaků může být i takzvaná reaktivní artritida. Co se za tímto označením skrývá?
Obtíže ve dvou vlnách
Reaktivní artritida je neinfekční zánětlivé postižení obvykle více kloubů, které následuje jeden až tři týdny po močové, střevní či genitální infekci. Typicky jsou zasažena kolena, kotníky či klouby nohy. Klouby jsou bolestivé, zarudlé a teplejší na dotek. Vedle postižení samotných kloubů doprovází reaktivní artritidu někdy také neinfekční zánět spojivek a močové trubice. Pokud jsou přítomny všechny tyto tři příznaky, mluví lékaři o takzvaném Reiterově syndromu. Ve většině případů se příznaky reaktivní artritidy časem vytratí a onemocnění nezanechává následky.
Původců je více
Původců prvotní infekce, kterou reaktivní artritida následuje, může být hned několik. Mezi ty nejčastější patří:
Chlamydia,
Salmonela,
Shigella,
Yersinia,
Campylobacter,
Neisseria gonorrhoeae.
Přenos při jídle či sexu
Přestože samotná reaktivní artritida není infekční, a tedy přenosné onemocnění, samotné bakterie způsobující infekci genitálií, močového či trávicího traktu přenosné jsou. Nakazit se lze vedle požití kontaminovaných potravin také cestou nechráněného pohlavního styku, a to zejména jde-li o infekci chlamydiemi či gonokoky (původci kapavky). Ne každý, kdo se potká s daným druhem bakterie, však zákonitě onemocní. Významnou roli hraje mimo jiné také individuální genetická výbava.
Chraňte se!
Přestože genetickou výbavu změnit nelze, minimalizovat riziko reaktivní artritidy možné je. Odborníci doporučují:
dodržování hygienických opatření spojených s přípravou a konzumací potravin, a to zejména důkladnou tepelnou úpravu rizikových potravin,
Nepříjemné svědění, které bývá popisováno jako kousavý nebo pálivý pocit, patří mezi nejčastější projevy lupénky a trápí až 90 % pacientů. Co přesně ho způsobuje, jaké faktory ho zhoršují a jak jej řešit?
Tvrdé podkožní útvary o velikosti hrášku až vlašského ořechu, které se typicky objevují v blízkosti kloubů. I tak se může projevit revmatoidní artritida. Naštěstí nejde o neléčitelný problém. Léčebných možností existuje dokonce několik.
Nejen chůze, ale i oblékání, osobní hygiena, stravování a příprava potravy či například psaní nebo i jen zvedání předmětů může být pro pacienta s revmatoidní artritidou obtížně řešitelné až neřešitelné.
Revmatoidní artritida je jen obtížně léčitelné autoimunitní onemocnění. Lékaři se doposud revmatoidní artritidu nejrůznějšími způsoby snažili především zpomalit a ulevit nemocnému od tolik omezujících obtíží, především od bolesti. Dnes dokážou mnohem více. Mají totiž k dispozici biologickou neboli cílenou léčbu.
Vědci začali s testováním speciálního elektronického zařízení, které by se mohlo uplatnit při léčbě symptomů revmatoidní artritidy. Pokud se novinka osvědčí, nemocní by se v budoucnosti mohli obejít bez nutnosti užívat klasické léky.
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
