Bolest a otok kloubu nemusí vždy značit jeho infekci. Jednou z příčin rozvoje podobných příznaků může být i takzvaná reaktivní artritida. Co se za tímto označením skrývá?
Obtíže ve dvou vlnách
Reaktivní artritida je neinfekční zánětlivé postižení obvykle více kloubů, které následuje jeden až tři týdny po močové, střevní či genitální infekci. Typicky jsou zasažena kolena, kotníky či klouby nohy. Klouby jsou bolestivé, zarudlé a teplejší na dotek. Vedle postižení samotných kloubů doprovází reaktivní artritidu někdy také neinfekční zánět spojivek a močové trubice. Pokud jsou přítomny všechny tyto tři příznaky, mluví lékaři o takzvaném Reiterově syndromu. Ve většině případů se příznaky reaktivní artritidy časem vytratí a onemocnění nezanechává následky.
Původců je více
Původců prvotní infekce, kterou reaktivní artritida následuje, může být hned několik. Mezi ty nejčastější patří:
Chlamydia,
Salmonela,
Shigella,
Yersinia,
Campylobacter,
Neisseria gonorrhoeae.
Přenos při jídle či sexu
Přestože samotná reaktivní artritida není infekční, a tedy přenosné onemocnění, samotné bakterie způsobující infekci genitálií, močového či trávicího traktu přenosné jsou. Nakazit se lze vedle požití kontaminovaných potravin také cestou nechráněného pohlavního styku, a to zejména jde-li o infekci chlamydiemi či gonokoky (původci kapavky). Ne každý, kdo se potká s daným druhem bakterie, však zákonitě onemocní. Významnou roli hraje mimo jiné také individuální genetická výbava.
Chraňte se!
Přestože genetickou výbavu změnit nelze, minimalizovat riziko reaktivní artritidy možné je. Odborníci doporučují:
dodržování hygienických opatření spojených s přípravou a konzumací potravin, a to zejména důkladnou tepelnou úpravu rizikových potravin,
Někteří lidé musejí užívat silné léky proti bolesti. Většinou si na ně nebezpečnou, život ohrožující závislost nevypěstují. Jisté riziko ovšem existuje.
Vyrůstat s revmatoidní artritidou jistě není snadné. Přesto je možné najít si dobré přátele, zažít legraci a být nezávislý. Někdy není na škodu seznámit se s někým, kdo žije se stejnou diagnózou, a potýká se tedy s podobnými problémy. Přinášíme tipy, jak snáze bojovat s chorobou a užívat si přitom mládí.
Obecně převažuje i mezi lékaři názor, že přibývání na váze může revmatoidní artritidu spíše zhoršit. Zvýšení tělesné hmotnosti optimálním způsobem, tedy posílením svalů, přitom těmto lidem může pomoci cítit se lépe.
Rostoucí počet pacientů s revmatoidní artritidou, u kterých se po nějaké době zároveň rozvinula cukrovka 2. typu, vedl vědce k zamyšlení. Je možné, že mezi oběma nemocemi existuje nějaká spojitost?
Revmatoidní artritida se v České republice objevuje u jednoho procenta populace. Postihuje tak zhruba sto tisíc lidí. Nejčastěji tímto zánětlivým onemocněním trpí ženy, které mají dědičné predispozice. V pořadu U lékaře o revmatoidní artritidě mluvil profesor Jiří Vencovský - předseda české revmatologické společnosti Jana Evangelisty Purkyněho, který zároveň pracuje v revmatologickém ústavu v Praze.
Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje především kůži. Podle odhadů se s ní potýkají zhruba 2–3 % populace, kterým může nepříjemně zasahovat do života. Prozatím nemáme žádný lék, který by lupénku dokázal zcela vyléčit, ale i tak existuje celá řada možností, jak ji dostat pod kontrolu. A to včetně neustále se rozvíjející cílené biologické léčby.
