Bolest a otok kloubu nemusí vždy značit jeho infekci. Jednou z příčin rozvoje podobných příznaků může být i takzvaná reaktivní artritida. Co se za tímto označením skrývá?
Obtíže ve dvou vlnách
Reaktivní artritida je neinfekční zánětlivé postižení obvykle více kloubů, které následuje jeden až tři týdny po močové, střevní či genitální infekci. Typicky jsou zasažena kolena, kotníky či klouby nohy. Klouby jsou bolestivé, zarudlé a teplejší na dotek. Vedle postižení samotných kloubů doprovází reaktivní artritidu někdy také neinfekční zánět spojivek a močové trubice. Pokud jsou přítomny všechny tyto tři příznaky, mluví lékaři o takzvaném Reiterově syndromu. Ve většině případů se příznaky reaktivní artritidy časem vytratí a onemocnění nezanechává následky.
Původců je více
Původců prvotní infekce, kterou reaktivní artritida následuje, může být hned několik. Mezi ty nejčastější patří:
Chlamydia,
Salmonela,
Shigella,
Yersinia,
Campylobacter,
Neisseria gonorrhoeae.
Přenos při jídle či sexu
Přestože samotná reaktivní artritida není infekční, a tedy přenosné onemocnění, samotné bakterie způsobující infekci genitálií, močového či trávicího traktu přenosné jsou. Nakazit se lze vedle požití kontaminovaných potravin také cestou nechráněného pohlavního styku, a to zejména jde-li o infekci chlamydiemi či gonokoky (původci kapavky). Ne každý, kdo se potká s daným druhem bakterie, však zákonitě onemocní. Významnou roli hraje mimo jiné také individuální genetická výbava.
Chraňte se!
Přestože genetickou výbavu změnit nelze, minimalizovat riziko reaktivní artritidy možné je. Odborníci doporučují:
dodržování hygienických opatření spojených s přípravou a konzumací potravin, a to zejména důkladnou tepelnou úpravu rizikových potravin,
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Lidé s nemocnými klouby skoro nepotřebují předpověď počasí. Jeho změnu jim „hlásí“ bolavá kolena, ramena, kyčle, páteř i drobné klouby prstů. V zimě se přitom bolest stává téměř nesnesitelnou. Poradíme, jak na ni vyzrát.
Oteklý kloub, který bolí a špatně se s ním hýbe. To je jeden ze základních projevů juvenilní idiopatické artritidy, revmatického onemocnění, které se objevuje u dětí. Oč přesně jde a na koho se s nemocí obrátit? A jaké jsou další revmatické nemoci dětského věku?
Revmatoidní artritida ale i osteoartritida postihují často zánětlivým procesem drobné klouby ruky. Než dojde k deformaci ruky, je možné využít řadu léků (zejména imunosupresiva a biologickou léčbu).
Nohy nás nosí celý život, přesto se k nim často chováme doslova macešsky. Dají se však přirovnat ke stavbě domu: Máme-li špatný základ, může se zřítit nakonec celý dům. Bohužel si někdy uvědomíme, že je třeba se o nohy starat, až když začnou problémy.
Některou z forem juvenilní idiopatické artritidy onemocní 1 dítě z 1000. Nemoc může propuknout v jakémkoliv věku, i když to zřídka bývá před šestým měsícem života. I přes tuto diagnózu by měl malý pacient vést v co největší míře normální život.
