Revmatoidní artritida, nebo borrelióza? Nápadně podobné příznaky mohou zmást i odborníky
25. 8. 2014
Revmatická artritida a borrelióza jsou si podobné víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Příznaky těchto dvou onemocnění tak mohou poplést hlavu i zkušeným lékařům. Navíc existuje teorie, která tvrdí, že borrelióza může stát za vznikem artritidy.
Tvrdý oříšek pro lékaře
Ačkoliv mají choroby odlišný původ, jejich příznaky jsou často velmi podobné. Proto správná diagnóza někdy činí problém i zkušeným odborníkům. Příkladem může být žena ze Spojených států amerických, která byla dlouhých devět let léčena pro revmatoidní artritidu, i když ve skutečnosti trpěla borreliózou. Jaké příznaky jsou tedy pro obě choroby charakteristické?
Chřipkovité projevy – bolest hlavy, únava, horečka, bolesti svalů a kloubů, nevolnost, nechutenství.
Bolestivost, otok, zarudnutí a ztuhnutí kloubů.
Poškození srdce se vznikem dušnosti, bolesti na hrudi a poruchami srdečního rytmu.
Matoucí mohou být i výsledky laboratorních testů. V některých případech onemocnění borreliózou dochází ke zvýšení hladiny revmatoidního faktoru v krvi, který je typický pro artritidu. Podle některých vědeckých teorií má borrelióza dokonce svůj podíl na rozvoji autoimunitní revmatoidní artritidy.
Přece jen rozdílné
Lékaři však v drtivé většině případů správného původce onemocnění objeví. K dispozici mají velmi přesné laboratorní metody, které v kombinaci s klinickými příznaky odstraní veškeré pochybnosti. Důležitým vodítkem pro diagnózu borreliózy je kožní vyrážka v místě přisátí klíštěte a pozitivita protilátek v séru. Výskyt revmatoidní artritidy naopak podpoří přítomnost onemocnění v rodině, genetické testy a nález revmatického faktoru v séru. Borrelióza je většinou snadno léčitelná antibiotiky, řešení revmatoidní artritidy je však velmi svízelné a vyžaduje úzkou spolupráci lékaře a nemocného.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
U některých pacientů má revmatoidní artritida cyklický průběh. Příznaky se mohou na několik týdnů, ale i let výrazně zmírnit, nebo dokonce mohou vymizet. Pak se vrátí v období, kterému říkáme vzplanutí. To může trvat také různě dlouho. Jak tuto etapu zvládnout?
Revmatologická onemocnění se bohužel nevyhýbají ani dětem. Dokazuje to juvenilní idiopatická artritida, chronické onemocnění postihující jedince mladší 16 let. Také v jeho léčbě se uplatňuje cílená terapie. Je ale její podávání pro děti bezpečné?
Hlavním cílem léčby revmatoidní artritidy je navození klidového stadia, či alespoň snížení aktivity nemoci na minimum. Zabránit nevratnému poškození kloubů je důležité pro každodenní život pacienta. Skutečným průlomem je v tomto směru tzv. cílená léčba.
Lidově řečeno revma je autoimunitní onemocnění, které vyvolává zánět kloubů. Projevuje se převážně ranní ztuhlostí, únavou nebo teplotami. Přestože tato choroba není úplně vzácná, moc se o ní neví. Pojďme vyvrátit pár dezinformací a nahradit je ověřenými fakty.
Ačkoliv juvenilní idiopatickou artritidou trpí především děti a v dospělosti se upravuje, nese s sebou tato nemoc další rizika. Lidé, kteří ji v mládí prodělali, nemohou vykonávat všechny činnosti a povolání jako zdravá populace.
