Plíce revmatiků v nebezpečí! Netrápí vás dušnost nebo kašel?
21. 7. 2017
Revmatoidní artritida nepostihuje zdaleka jen klouby. Může zasáhnout i jiné části těla, proto bychom ji spíše měli nazývat revmatickou nemocí. Ani postižení plic nebývá zřídkavé a může být i velmi vážné.
1. Intersticiální postižení plic
Zní to složitě, ale v podstatě jde jen o zánět v intersticiu – tedy ve tkáni, která drží plicní sklípky pohromadě a je jakousi „nosnou konstrukcí“ plic. Při zánětu do této tkáně připutují bílé krvinky, zvýší se množství tkáňové tekutiny a tvoří se bílkoviny. Tím se vzdalují plicní sklípky od krevních vlásečnic a je ztížen přechod plynů. Proto mezi časté příznaky tohoto onemocnění patří dušnost. Někdy se dostaví i suchý kašel, jindy nejsou projevy žádné. Včasná diagnostika tak není vždy snadná. Intersticiální postižení plic je častější u mužů a kuřáků. Léčba je svízelná, nejčastěji se podávají látky, které potlačují imunitní odpověď organismu.
2. Plicní fibróza
Když zánět dráždí plíce dlouho, může dojít k „zajizvení“ plicního intersticia vazivem. Plicní tkáň je tužší a dýchání je tím ztížené. Dále se zhoršuje i výměna krevních plynů. Když se nadbytečné vazivo v plicích vytvoří, nikdo ho už nemůže odstranit. Při mírné fibróze lze volit zpomalení postupu nemoci léčbou, v těžkých případech zbývá jen transplantace. Přípravky s účinnou látkou methotrexátem mohou situaci zhoršovat. Proto pokud je diagnostikována fibróza u osob užívajících tyto léky, doporučuje se změnit léčbu.
3. Hlasivky
Revmatoidní artritida může také způsobovat tvorbu uzlíků na hlasivkách, což má za následek zhrubění hlasu. Uzlíky se mohou objevovat i v plicích, kde však obvykle žádné obtíže nezpůsobují.
4. Pohrudnice
Zánět pohrudnice, tedy blány, která obaluje naše plíce a hrudní stěnu, zažije asi 70 % revmatiků. Ale jen asi 3–5 % z nich zaznamená nějaké příznaky. Tradičně jsou projevy tohoto onemocnění děleny na suché a vlhké. Při suchém zánětu vzniká bolest, jak se při dýchání o sebe třou podrážděné plochy pohrudnice. Toto dráždění časem přejde ve formu vlhkou, kdy se vytvoří výpotek. Ten sice utlumí bolest, ale také začne utlačovat plíci a působit kašel a dušnost.
Nejlepší prevencí výše uvedených nemocí je pravidelně chodit na kontroly a nekouřit. Když si začnete všímat příznaků, jako je dušnost nebo kašel, vyhledejte lékaře. Nenechte svou chorobu zajít dál, než je nutné.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Revmatoidní artritida je omezující, velmi nepříjemné a také ekonomicky zatěžující onemocnění. Pacienti si samozřejmě nejvíce stěžují na bolest. I s tou se ale dá účinně bojovat...
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
Generika neboli ne tak drahé kopie originálních léků jsou dnes využívána běžně. V případě biologik dosud takové ekvivalenty neexistovaly. Situaci však mění „biosimilars“, jejichž využití v praxi bylo loni prvně schváleno Evropskou lékovou agenturou. Jde ale skutečně o kopie originálů?
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
