Za bolestmi nohou nemusí být jen revmatoidní artritida
8. 4. 2009
Vyrazíte si na ranní vycházku, ale lýtka vás bolí a nohy jsou ztěžklé. Připisujete to artritidě a zkoušíte bolest nohou rozchodit. Ale ta se jen zhoršuje. Proč? Protože taková bolest nemusí mít vůbec žádnou souvislost s vaším onemocněním.
Vyrazíte si na ranní vycházku, ale lýtka vás bolí a nohy jsou ztěžklé. Připisujete to artritidě a zkoušíte bolest nohou rozchodit. Ale ta se jen zhoršuje. Proč? Protože taková bolest nemusí mít vůbec žádnou souvislost s vaším onemocněním.
Místo toho mohou bolesti způsobovat ucpané tepny v nohách, onemocnění zvané ischemická choroba dolních končetin (ICHDK). Vzniká na podkladě stejného procesu, který vede k srdečnímu infarktu nebo mozkové mrtvici. „Pokud můžete i přes bolesti chodit a ta při chůzi ustupuje, jedná se o revmatoidní arthritidu (RA),“ vysvětluje Dr. Michael R. Jaff, specialista na onemocnění kostí ve Všeobecné nemocnici v Bostonu. „Pokud trpíte ICHDK, bolest se při chůzí ještě zhorší,“ dodává.
Bolet mohou svaly, nebo klouby
Hlavním rozdílem oproti RA je u ICHDK ten, že způsobuje bolest svalů, nikoli kloubů. Ale lidé s RA mohou mít zvýšené riziko ICHDK. Obě nemoci mají totiž stejné rizikové faktory: vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak, kouření, nadváhu, cukrovku a sedavý životní styl. Jednoduše špatnou životosprávu.
„Kotníkový“ tlak
„Jediným správným způsobem, jak rozlišit mezi bolestí artritickou a z ICHDK, je změření krevního tlaku na kotníku, resp. stanovení indexu kotník–paže,“ tvrdí Dr. Jaff. „Určení indexu je jednoduché, neinvazivní a zabere pár minut.“ V podstatě jde o to, že se porovnáním krevního tlaku na noze a ruce zjistí, jak dobře teče do nohy krev. Normální skóre je 1,0 a vyšší, skóre menší než jedna nasvědčuje ICHDK. Čím nižší je skóre, tím horší je stav.
Předcházení následkům ICHDK spočívá ve změně životního stylu anebo v užívání léků, které snižují riziko vzniku krevních sraženin. V některých případech je zapotřebí chirurgického zákroku k otevření ucpané tepny např. balonkem. Jednoduchá rada Dr. Jaffa zní: „Pokud máte při chůzi bolesti, jděte na vyšetření.“
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
Revmatoidní artritida je stejně jako další autoimunitní choroby považována za tzv. multifaktoriální onemocnění. To znamená, že se na jejím vzniku podílí více okolností, od vrozených dispozic po životní styl. Podle vědců patří mezi možné spouštěče artritidy také bakterie žijící v našich střevech.
Hlavním cílem při léčbě juvenilní idiopatické artritidy je umožnit dítěti, aby vedlo co nejnormálnější život. Léčba je proto komplexní a kombinuje farmakologickou terapii spolu s fyzikálními metodami.
Stále více výzkumů ukazuje, že artritida může způsobit nejen zánět v kloubech, ale také na nečekaných místech těla: v očích, srdci nebo plicích. Dobrou zprávou je, že se můžete bránit. Oční zánět se může projevovat jako zánět spojivky a rohovky spolu se sníženou tvorbou slz....
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
Řada lidí si spojuje chlad a vlhko mimo jiné se zhoršením kloubních bolestí. Věří, že počasí může souviset s mírou bolesti a potažmo tak ovlivňovat kromě kloubů i náladu. Opravdu zde existuje jasná souvislost, nebo je to jen další zakořeněný mýtus?
