Chcete být člověku s artritidou užiteční? Zjistěte, s čím doopravdy potřebuje pomoci
23. 1. 2011
Lidé trpící artritidou mají v závislosti na typu a závažnosti svého postižení různé zdravotní, osobní i emoční potřeby. Jejich nemoc může být natolik závažná, že se neobejdou bez pomoci svého okolí. Má-li být tato pomoc účinná, je třeba ji zacílit správným směrem.
Skutečná pomoc
Nejčastěji je třeba dojít na nákup, pomoci uvařit a uklidit, nebo prostě udělat takovou banalitu, jakou se může zdát otevření sklenice s okurkami či marmeládou. Poměrně často vyžadují postižení lidé asistenci při hygieně, oblékání nebo třeba vstávání z postele. Někdy výrazně pomůžete jen tím, že s nemocným zajedete na pravidelnou prohlídku k lékaři, na rehabilitaci nebo mu dojdete se složenkami na poštu.
Šikovné pomůcky
Pomáhat mohou nejen lidé, ale i věci. Zkuste člověku s artritidou třeba nainstalovat zvýšené záchodové prkénko, sedátko do vany nebo madlo do sprchového koutu. Uspět můžete i se smetáčkem a lopatkou s dlouhou rukojetí, případně se speciálními dlouhými kleštičkami na zdvihání spadlých předmětů. Může vám to připadat legrační, ale pro člověka, který se nedokáže ohnout bez mučivých bolestí, jsou takové klíšťky k nezaplacení.
Nejde jen o fyzickou pomoc
Nezapomínejte, že lidé trpící artritidou užívají řadu léků. Rozdělte je do pořadače, ať na ně nemusí tolik myslet. Někdy ovšem pomůžete nejvíc, když podpoříte duši nemocného. Osamělost je snad vždy horší než nemoc sama. Takže i vaše pouhá přítomnost a to, že s pacientem budete mluvit o docela běžných věcech nebo ho vezmete mezi přátele, udělá největší službu.
Pečujte, ale neřiďte
Všechny tyto rady, jak pomoci lidem s artritidou, spojuje jedna společná důležitá věc – účelem pomoci je podpořit nemocného v tom, aby byl co nejvíce nezávislý na jiných a měl svůj život co nejvíce ve svých rukou. Jako lidé, kteří se starají o své bližní, budete mít jistě často pocit přepracovanosti, únavy a frustrace a častokrát budete v pokušení dělat rozhodnutí za nemocného, místo abyste je dělali s ním nebo mu s nimi pomáhali. A právě odolání tomuto pokušení je tím nejdůležitějším momentem, ve kterém byste neměli udělat chybu.
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
Revmatoidní artritida je chronické autoimunitní onemocnění vyznačující se zánětem kloubů, který poškozuje chrupavku i kosti. První příznaky mohou přicházet velmi nenápadně. Při efektivní diagnostice by ale mohly pomoci krevní testy.
Pravidelný pohyb svědčí tělu i duši. Tuto skutečnost znají lékaři už dlouhou dobu. Také jedinci s revmatoidní artritidou by měli pravidelný pohyb zařadit do svého běžného života. Přinášíme vám jednoduché cviky, které uleví nejen od bolesti, ale také sníží otok a ztuhlost kolenního kloubu postiženého chronickým zánětem.
Se zvyšujícím se věkem se klouby opotřebovávají, omezuje se jejich pohyblivost. Kloubní náhrady jsou tak šancí, jak být i ve stáří mobilní a bez bolestí. Vědce nyní zajímá, zda jsou revmatoidní artritici nějak znevýhodněni oproti lidem s osteoartrózou.
Pokud trpíte bolestmi kloubů, každodenní činnosti se mohou často zdát jako neřešitelný úkon. Nemocní s revmatoidní artritidou totiž mívají zpočátku nejčastěji postiženy malé klouby na rukách, často také zápěstí.
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
