Střevní bakterie mohou „rozjet“ revmatoidní artritidu
20. 2. 2014
Revmatoidní artritida je stejně jako další autoimunitní choroby považována za tzv. multifaktoriální onemocnění. To znamená, že se na jejím vzniku podílí více okolností, od vrozených dispozic po životní styl. Podle vědců patří mezi možné spouštěče artritidy také bakterie žijící v našich střevech.
Pomocníci i nepřátelé
Střevo zdravého člověka obsahuje
trilióny bakterií různých druhů. Některé jsou prospěšné pro dobré
trávení, jiné mohou být zdraví nebezpečné – avšak často jen tehdy,
dojde-li k jejich přemnožení. Průjmy ale nejsou zdaleka jediným
onemocněním, které mohou vyvolat. Vědci odhalili také souvislost mezi
bakterií Prevotella copri, běžně žijící v trávicím traktu člověka, a
rozvojem revmatoidní artritidy.
Nepřiměřená reakce
Za
pomoci analýzy DNA porovnávali odborníci bakteriální obsah vzorků
stolice nemocných s revmatoidní artritidou a zdravých lidí. Ukázalo se
následující:
Prevotella copri se vyskytuje ve větším množství u jedinců, kteří se teprve před nedávnem dozvěděli, že trpí zmíněným revmatologickým onemocněním.
Její přemnožení navíc u těchto lidí vedlo k oslabení počtu bakterií prospěšných pro trávení.
Oproti tomu trávicí trakt již zaléčených pacientů a zcela zdravých lidí obsahoval zkoumaných bakterií o poznání méně.
Zdá
se, že Prevotella samotná revmatoidní artritidu přímo nevyvolá. Její
přemnožení však může vést k nepřiměřeným reakcím imunitního systému, a
spustit tak autoimunitní onemocnění.
Mikrobiologové věří, že by
vyšetření složení střevní mikroflóry mohlo v budoucnu upozornit na
nebezpečí brzkého rozvoje revmatoidní artritidy a možná také dalších
autoimunitních chorob. Než však bude tento postup využitelný v rutinní
praxi, je třeba ještě dalších výzkumů.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Zanedbání léčby autoimunitních onemocnění, mezi něž patří i revmatoidní artritida, se projevuje zvýšeným výskytem přidružených nemocí se závažnými důsledky, v nejhorších případech i smrtí.
Tvrdé podkožní útvary o velikosti hrášku až vlašského ořechu, které se typicky objevují v blízkosti kloubů. I tak se může projevit revmatoidní artritida. Naštěstí nejde o neléčitelný problém. Léčebných možností existuje dokonce několik.
Přestože české pojišťovny od roku 2005 zdesetinásobily své výdaje na biologickou léčbu, stále to nestačí. Česká republika ve srovnání se západními zeměmi výrazně zaostává. Biologická léčba je jednou z nejpřevratnějších novinek, které se v medicíně v posledních dvaceti letech objevily...
O mnoha onemocněních se tradují různé mýty, zkazky a polopravdy. Nejinak je tomu i u revmatických zánětů. Platí například, že revma je nemocí starých a bolí při něm jenom klouby?
