Je známo, že mysl je silným spojencem v boji s řadou nemocí, revmatické choroby nevyjímaje. Projevy onemocnění se často zhoršují stresem, a proto se na úspěchu léčby nemalou měrou podílí i duševní pohoda pacienta. V případě dětí to platí dvojnásob.
Nemoc dítěte je obvykle alespoň zpočátku pro rodinu šok. Pocity strachu, vzteku a smutku jsou v této fázi normální. Neměly by ale přetrvávat příliš dlouho, pak totiž nedovolují posunout se dále.
Důležitá opora
Revmatoidní artritida je sice dlouhodobým a postupujícím onemocněním, ale nemusí dítěti „ukrást“ radost ze života. Váš potomek by měl cítit, že jej máte rádi a že ve vás má plnou oporu. Stejně tak ale potřebuje vědět, že je schopen se v co největší míře samostatně zúčastňovat stejných aktivit jako jeho vrstevníci. Dítě s revmatoidní artritidou se chce zkrátka cítit naprosto normálně. K tomu je ale nezbytné, aby dobře znalo svůj stav a vědělo, co si v dané situaci může dovolit. Pokud některé činnosti váš potomek kvůli své nemoci vykonávat nemůže, motivujte ho a pomozte mu při hledání alternativních řešení.
Neodbývejte se
Vyrovnat se s nemocí dítěte a pomáhat mu, to vše je nesmírně náročné i pro rodiče. Je ale zásadní nezapomínat sami na sebe. Starejte se o své potřeby, a je-li to nutné, svěřte se se starostmi někomu, komu důvěřujete. Udělejte si občas něčím radost a nevyhýbejte se společnosti. Můžete se třeba zkusit setkat s rodinami se stejnými zkušenostmi. Jde o lidi, kteří ve vaší situaci byli nebo jsou, a lépe jí tedy rozumějí a umějí poradit.
Jak může pomoci lékař
Buďte aktivním spolupracovníkem v léčebném procesu svého dítěte. Ptejte se na vše, co ohledně jeho stavu, nemoci či možností léčby potřebujete vědět. Konzultujte obtíže, se kterými se každodenně setkáváte. V případě potřeby vás může lékař odkázat i na spolehlivé informační zdroje, další odborníky nebo pacientské organizace.
Neexistuje jeden jediný test, pomocí kterého by lékaři dokázali diagnostikovat revmatoidní artritidu. Důležitou roli při určování této nemoci ale hrají krevní rozbory. Prozradíme, které hodnoty lékaře zajímají a co vše se díky krvi mohou o vaší chorobě dozvědět.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Budete-li kojit své dítě co nejdéle, snížíte tak pravděpodobnost, že u vás propukne revmatoidní artritida. Zjistili to vědci z Fakultní nemocnice v Malmö ve Švédsku. Cílem jejich studie bylo zjistit, zda kojení či užívání orální antikoncepce ovlivňuje budoucí riziko revmatického onemocnění.
Revmatická artritida a borrelióza jsou si podobné víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Příznaky těchto dvou onemocnění tak mohou poplést hlavu i zkušeným lékařům. Navíc existuje teorie, která tvrdí, že borrelióza může stát za vznikem artritidy.
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
Dvě různá onemocnění, dvě různé vyvolávající příčiny. Přesto mají borelióza a artritida některé příznaky natolik podobné, že omyl není vyloučen. Medicína ale zná způsoby, jak odhalit pravdu.
