Zacvičte s revmatoidní artritidou pod vedením fyzioterapeuta!
2. 11. 2016
Léky, změny v životosprávě i pravidelný pohyb – to vše má pozitivní vliv na průběh revmatoidní artritidy. Aby vám však sport neublížil a cvičení mělo jen pozitivní dopady, to by měl ohlídat odborník, tedy fyzioterapeut.
Připravte si seznam
Pokud nevíte, jak najít vhodného fyzioterapeuta, zkuste se zeptat svého ošetřujícího lékaře. Možná má s některým dobré zkušenosti či s takovým odborníkem přímo spolupracuje. Než se však ke specialistovi vypravíte, zapřemýšlejte nad tím, co vám na svém zdravotním stavu vadí nejvíce a co byste rádi zlepšili. Je to chůze do schodů? Omezuje vás bolest kloubů při oblíbeném sportu? Nebo si nemůžete vyfénovat vlasy, protože kvůli zatuhlosti ramenních kloubů nezvednete ruce nad hlavu? S konkrétními potížemi se fyzioterapeutovi svěřte, ušije vám pohybový plán na míru.
Domácí úkoly plňte svědomitě
Jistě znáte ten pocit, kdy se ráno probudíte a nemůžete se doslova ani hnout. Zapamatujte si, které klouby jsou nejvíce zatuhlé a bolí, a na ty se s fyzioterapeutem zaměřte. Pomoci může více cílených cviků, které budete doma v pravidelných intervalech opakovat. Pokud se někdy budete cítit unavení a rozbolavělí, nemusíte provádět všechny cviky najednou. Svůj „domácí úkol“ si rozdělte do kratších úseků a ty rozložte do celého dne. Při cvičení však buďte důslední. Uvidíte, že se brzy stanete pohyblivějšími, pružnějšími a budete se cítit lépe. Pokud už jednou s fyzioterapií začnete, pokračujte v ní. Byla by škoda ztratit kondici, o kterou jste tak dlouho usilovali.
V rozumných mezích
Dříve panoval názor, že nemocní s revmatoidní artritidou by se měli vyhýbat náročnějším typům cvičení, jako jsou aerobik, běh nebo posilování. Odborníci se domnívali, že tyto sporty průběh choroby zhoršují. Nyní se ale zjistilo, že je tomu právě naopak. Pacienti, kteří pravidelně cvičí, mají klouby zdravější než méně aktivní nemocní. Nikdy však své síly nepřeceňujte. I s mírou zátěže vám poradí fyzioterapeut. Stanoví její navyšování tak, abyste si neublížili.
Revmatoidní artritida je chronické autoimunitní onemocnění vyznačující se zánětem kloubů, který poškozuje chrupavku i kosti. První příznaky mohou přicházet velmi nenápadně. Při efektivní diagnostice by ale mohly pomoci krevní testy.
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Lupénka ovlivňuje život pacientů v řadě aspektů, těhotenství nevyjímaje. Není proto s podivem, že se ženy, které se pro početí rozhodnou, zajímají, jaký vliv může mít tato choroba a její léčba na jejich potomka.
Obléci si košili, zapnout zip nebo zavázat tkaničky je něco, o čem většina z nás ani nepřemýšlí. Jiné je to ve chvíli, kdy při zapínání knoflíčků pociťujeme silnou bolest prstů a zapnout si zip se stává nemožným. A co teprve taková chůze v botách na podpatku! I s těmito omezeními se ale můžete blýsknout vkusným a moderním outfitem.
Revmatoidní artritida se často vyskytuje s dalšími autoimunitními onemocněními. Jedním z nich může být i tzv. lupus (latinské označení pro vlka) neboli systémový lupus erytematodes. Za obě totiž může mutace jediného genu.