Někteří lidé musejí užívat silné léky proti bolesti. Většinou si na ně nebezpečnou, život ohrožující závislost nevypěstují. Jisté riziko ovšem existuje.
Časem bývá nutné zvýšit dávky
Léky proti bolesti zahrnují i ty, na kterých se člověk za určitých okolností může stát fyzicky či psychicky závislým. Bohužel ti nejúčinnější bojovníci proti utrpení představují zároveň i největší riziko. Užívání těchto léků je pro některé pacienty ovšem nevyhnutelné.
Odborníci tvrdí, že nebezpečná psychická závislost na lécích proti bolesti nevzniká příliš často. Pacienti a jejich lékaři se spíše setkávají s takzvanou zvýšenou tolerancí těchto přípravků. To znamená, že tělo si na látku zvykne, a tak je jí časem potřeba větší množství.
Opioidy pomáhají, ale…
Hlavními představiteli léků tlumících bolest jsou opioidy. Patří k nim například hydrokodon, morfin nebo kodein. Lidé s chronickými bolestmi užívající opioidy si na těchto lécích často vypěstují takzvanou fyzickou závislost. To znamená, že jejich tělo si na lék zvykne, a pokud jej náhle vysadí, potýkají se s nepříjemnými abstinenčními příznaky. S něčím takovým je nutné počítat a tento stav nesmíme zaměňovat se skutečně nebezpečnou psychickou závislostí. Při psychické závislosti pacient:
pociťuje nutkavou touhu po léku,
užívá léky nad předepsané množství a mimo stanovenou dobu,
není schopen se při užívání léku kontrolovat,
pokračuje v užívání léku i přesto, že situace přináší negativní důsledky (mentální, fyzické, sociální či finanční) pro něj či jeho blízké.
Ženy jsou náchylnější
Riziko vzniku závislosti na lécích proti bolesti zvyšují tyto okolnosti:
nerespektování nebo nedbalé dodržování doporučení k užívání léků,
drogová závislost v minulosti,
věk – lidé mladší 26 let a starší 65 let jsou ohroženi více,
pohlaví – ženy propadají závislosti častěji než muži.
Stop závislosti
Dodržováním následujících zásad snížíte riziko vzniku psychické závislosti na minimum.
Pečlivě dodržujte doporučené dávkování.
Konzultujte s lékařem či lékárníkem případné lékové interakce (pokud užíváte i jiné léky, jejich účinky mohou nějakým způsobem ovlivňovat účinky léků proti bolesti).
Každou změnu dávkování konzultujte s lékařem.
Nikdy neužívejte léky, které nejsou určeny přímo vám osobně.
Přestože existuje široká nabídka možností léčby revmatoidní artritidy, žádný z léků potlačujících zánětlivou odpověď zatím nevyřešil problém již poškozené tkáně. U terapie kmenovými buňkami je tomu ale jinak – napomáhá totiž právě hojení postižených kloubů.
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
Řada pacientů s psoriatickou artritidou se svých ošetřujících lékařů ptá, zda bezlepková dieta může pomoci při jejich onemocnění a zda by ji měli dodržovat. V současné době žádné takové obecné doporučení neexistuje a jasné důkazy o vztahu stravy obsahující lepek a průběhu jednotlivých autoimunitních onemocnění chybí. Mimo to je lidský organismus velmi komplexní systém a choroba u každého jedince probíhá odlišně. Všechny tyto skutečnosti je proto nutné brát v úvahu a případné doporučení bezlepkové diety zvažovat s ohledem na potřeby konkrétního pacienta.
Hned poté, co vám stanoví diagnózu revmatického onemocnění, se možná budete bránit zahájení agresivní léčby, když vlastně ještě nemáte až tak vážné potíže. Nebojte se v tom případě uposlechnout rady lékaře, je to pro vaše dobro.
Nepříjemné svědění, které bývá popisováno jako kousavý nebo pálivý pocit, patří mezi nejčastější projevy lupénky a trápí až 90 % pacientů. Co přesně ho způsobuje, jaké faktory ho zhoršují a jak jej řešit?
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
