Zákeřné vaskulitidy aneb Když tělo útočí na vlastní cévy
17. 10. 2016
Názvem vaskulitidy se označuje skupina vzácných onemocnění, jejichž společným znakem je zánět cév. Mohou se vyskytovat samostatně, ale také doprovázet například revmatoidní artritidu.
Pro rychlou orientaci
Vaskulitidy mohou být velmi mírné, ale některé formy jsou i život ohrožující.
Časná diagnostika a léčba jsou nejdůležitější prevencí trvalého postižení.
Při určování diagnózy je často nutné využít biopsii (odběr a vyšetření vzorku živé tkáně) nebo zobrazovací metody (angiografie).
Vaskulitidy znamenají zánět, proto je často nutná léčba tzv. imunosupresivy, která zánět potlačují.
Nemoc si příliš nevybírá
Vaskulitidy postihují jak tepny, tak žíly. Onemocnění se vyskytuje u obou pohlaví a v každém věku. Některé z vaskulitid si však přece jen vybírají jisté skupiny lidí. Henochova–Schönleinova purpura se objevuje spíše u dětí než dospělých. Velkobuněčná arteritida se naopak málokdy projeví u pacienta mladšího padesáti let.
Zánět cév může vyústit ve snížení průtoku krve tkáněmi (kůže, plíce, nervová tkáň). Proto mívá širokou škálu příznaků, z nichž nejčastější jsou:
zkrácený dech a kašel,
pocit necitlivosti nebo slabosti končetin,
červené skvrny na kůži (purpura), uzlíky nebo vřídky.
Pestrá škála příčin
Příčina vaskulitid je často bohužel neznámá, některé jsou zřejmě podmíněny dědičně. S největší pravděpodobností se rozvíjejí na autoimunitním podkladu, a tedy v situaci, kdy obranný systém těla útočí na vlastní cévy, jako by byly cizí těleso. Někdy se vaskulitida vyvine v důsledku chronického onemocnění, jako je hepatitida (žloutenka) typu B nebo C. Také může doprovázet jiná celková onemocnění, například systémový lupus erythematodes, revmatoidní artritidu nebo Sjögrenův syndrom.
Jak se vaskulitidy léčí
V léčbě vaskulitid se uplatňují, jak již bylo řečeno, imunosupresivní přípravky, zejména glukokortikoidy. Jejich dávkování a délka léčby závisí na charakteru a tíži onemocnění. Někdy se předepisují i jiná imunosupresiva (methotrexát, cytostatika), protože jejich vedlejší účinky mohou být méně závažné než vedlejší účinky glukokortikoidů. Vzácně si poškození cév vyžádá i chirurgickou léčbu.
Artritické nemoci s sebou kromě bolestí přináší pacientovi většinou i problémy s hybností. Může jít o ranní ztuhlost kloubů nebo omezení rozsahu pohybu končetiny. Při bolestech kloubů na nohách však existuje poměrně jednoduchý úlevný recept. Stačí začít více chodit.
Velká část z více než 80 tisíc lidí, které u nás trápí revmatická onemocnění, je v produktivním věku, v podobě juvenilní idiopatické artritidy se ale vyskytují i u dětí. Potřebnou změnu pohledu na současnou léčbu revmatoidní artritidy nastartovala kampaň Revma výzva, díky níž se podařilo prosadit úhradu biologické léčby už ve stadiu střední závažnosti onemocnění. Jak moc důležitý je tento krok pro pacienty a co dalšího jim pomáhá, se dozvíte v rozhovoru s Editou Müllerovou, předsedkyní pacientské organizace Revma Liga Česká republika, z.s.
S revmatoidní artritidou může být práce v kuchyni ošidná. Měli byste jíst zdravě, ale co dělat, když i krájení zeleniny je unavující a bolestivé, hrnce příliš těžké a postávání u linky vám také způsobuje bolest? Nezoufejte – nabízíme pár tipů, jak chystat pokrmy rozumně a bezpečně.
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
Kromě špatností, které dokáže nadělat revmatické onemocnění na lidském těle, může mít zničující vliv i na psychiku člověka. Ti, kdo pečují o svého partnera s revmatickým onemocněním, se musí umět vypořádat s jeho náladovostí, nebo dokonce depresemi.
Pohyb je pro osoby trpící revmatickou nemocí bezpochyby nesmírně přínosný. Ovšem pouze za předpokladu, že cvičí správně. Následující rady napoví, co je velmi důležité při tréninku ohlídat.
