Zákeřné vaskulitidy aneb Když tělo útočí na vlastní cévy
17. 10. 2016
Názvem vaskulitidy se označuje skupina vzácných onemocnění, jejichž společným znakem je zánět cév. Mohou se vyskytovat samostatně, ale také doprovázet například revmatoidní artritidu.
Pro rychlou orientaci
Vaskulitidy mohou být velmi mírné, ale některé formy jsou i život ohrožující.
Časná diagnostika a léčba jsou nejdůležitější prevencí trvalého postižení.
Při určování diagnózy je často nutné využít biopsii (odběr a vyšetření vzorku živé tkáně) nebo zobrazovací metody (angiografie).
Vaskulitidy znamenají zánět, proto je často nutná léčba tzv. imunosupresivy, která zánět potlačují.
Nemoc si příliš nevybírá
Vaskulitidy postihují jak tepny, tak žíly. Onemocnění se vyskytuje u obou pohlaví a v každém věku. Některé z vaskulitid si však přece jen vybírají jisté skupiny lidí. Henochova–Schönleinova purpura se objevuje spíše u dětí než dospělých. Velkobuněčná arteritida se naopak málokdy projeví u pacienta mladšího padesáti let.
Zánět cév může vyústit ve snížení průtoku krve tkáněmi (kůže, plíce, nervová tkáň). Proto mívá širokou škálu příznaků, z nichž nejčastější jsou:
zkrácený dech a kašel,
pocit necitlivosti nebo slabosti končetin,
červené skvrny na kůži (purpura), uzlíky nebo vřídky.
Pestrá škála příčin
Příčina vaskulitid je často bohužel neznámá, některé jsou zřejmě podmíněny dědičně. S největší pravděpodobností se rozvíjejí na autoimunitním podkladu, a tedy v situaci, kdy obranný systém těla útočí na vlastní cévy, jako by byly cizí těleso. Někdy se vaskulitida vyvine v důsledku chronického onemocnění, jako je hepatitida (žloutenka) typu B nebo C. Také může doprovázet jiná celková onemocnění, například systémový lupus erythematodes, revmatoidní artritidu nebo Sjögrenův syndrom.
Jak se vaskulitidy léčí
V léčbě vaskulitid se uplatňují, jak již bylo řečeno, imunosupresivní přípravky, zejména glukokortikoidy. Jejich dávkování a délka léčby závisí na charakteru a tíži onemocnění. Někdy se předepisují i jiná imunosupresiva (methotrexát, cytostatika), protože jejich vedlejší účinky mohou být méně závažné než vedlejší účinky glukokortikoidů. Vzácně si poškození cév vyžádá i chirurgickou léčbu.
Lékaři různých oborů, často pak revmatologové, se setkávají s dotazy nemocných na účinnost tzv. biolampy, biosvětla, polarizovaného světla nebo světelné terapie.
Nadcházející svátky jsou spojeny s řadou obecných i soukromých tradic. Některé jsou docela nevinné, jiné jsou ale pro revmatiky tvrdým oříškem. Připravte si louskáček, zvládnout se dá vše.
Vitaminy jsou látky, které se jako součásti různých enzymů účastní řady pochodů v těle. Přijímáme je v potravě a většinou o nich ani nevíme. Když řekneme například větu „Vezmi si mrkev, abys dobře viděl,“ ve skutečnosti tím říkáme: „Vitamin A v mrkvi obsažený dokáže ochránit oči před případnou infekcí.“
Pacientská organizace Revma Liga pomáhá jedincům s revmatoidní artritidou již 30 let. Mj. se spolupodílela na prosazení úhrady cílené biologické léčby (z veřejného zdravotního pojištění) i pacientům ve středně těžkém stadiu nemoci. Jakým aktivitám se zástupci této organizace věnovali a věnují v době pandemie covidu-19? Co brání v České republice ideální dostupnosti péče pro revmatiky? A jaká doporučení mají (nejen) pro nově diagnostikované pacienty s RA? Na to jsme se mj. zeptali Edity Müllerové, předsedkyně Revma Ligy.
Většina pacientů trpících revmatickou nemocí hledá cesty, jak se vypořádat s bolestmi. Může nám ulevit teplo? Ovlivňuje revmatickou bolest naše psychika? Jak nám dokážou pomoci lékaři a co můžeme pro zlepšení udělat my sami? Na otázky nám odpověděla MUDr. Marta Olejárová, CSc., z Revmatologické kliniky 1. lékařské fakulty a Revmatologického ústavu.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.