Těhotenství s revmatickou chorobou si raději naplánujte
15. 8. 2011
Ženám trpícím vážnější revmatickou chorobou bylo po dlouhou dobu těhotenství spíše rozmlouváno. Dnes už je možné za předpokladu specializované lékařské péče miminko počít a úspěšně donosit.
Revmatická onemocnění postihují ženy nejčastěji právě v reprodukčním věku. V případě, že je těhotenství plánované a že je choroba v daném období pod kontrolou, je někdy možné touze po miminku vyhovět. U chorob potenciálně postihujících ledviny, jako je například systémový lupus, však může být průběh gravidity komplikovanější než u jiných.
V těhotenství se může revmatické onemocnění zklidnit i vzplanout
Jak může být samotné onemocnění těhotenstvím ovlivněno, to závisí na konkrétním typu. Například příznaky revmatoidní artritidy se během gravidity obvykle mírní, zato po porodu se choroba může významně zhoršit. Problematičtější bývá situace u lupusu, který především v druhé polovině těhotenství i v období po něm jeví tendenci ke vzplanutí.
Postižení ledvin znamená pro těhotnou i plod riziko
Revmatická choroba může rovněž nepříznivě ovlivnit vlastní těhotenství a plod, a to hlavně v případě postižení ledvin. Porucha ledvinných funkcí totiž představuje riziko pro zvýšení krevního tlaku a rozvoj nebezpečné preeklampsie, která může na životě ohrozit jak matku, tak dítě.
Některé léky ano, jiné raději ne
I v těhotenství je obvykle nutné užívat některé léky. Přestože obecně jejich podávání gravidním ženám není zrovna nejvhodnější, je díky nim možné předejít případnému vzplanutí choroby. A to by mohlo pro plod i matku představovat významné zdravotní riziko. Oproti tomu o některých přípravcích lékaři vědí, že mohou poškozovat spermie. Proto je doporučováno takové léky vysadit alespoň tři měsíce před plánovaným početím.
Pro každou ženu trpící jakoukoliv revmatickou chorobou platí, že by své mateřství měla s dostatečným předstihem naplánovat a konzultovat s odborníky. Ti jistě udělají všechno pro to, aby bylo těhotenství možné a zároveň bezpečné.
Rodiče dětí s juvenilní revmatoidní artritidou dobře vědí, jak je u tohoto onemocnění zásadní včasné zahájení léčby. V opačném případě totiž postupem času dochází k nevratnému poškození kloubů, prohlubuje se doprovodná bolest a únava a rozvíjí se obávané omezení hybnosti. Tomuto nepříznivému průběhu onemocnění účinně brání cílená léčba.
Omezuje vás revmatoidní artritida v péči o záhony nebo při sekání trávy? Tyto chytré tipy vám pomohou zvládnout práci na zahradě co nejsnáze a bez bolesti.
Revmatoidní artritida je více než jen onemocnění postihující klouby. Je to nemoc, která kompletně změní život pacienta. Kromě zdravotních obtíží nemocní často ztrácí i sociální kontakt. Přinášíme vám tipy, které vám pomohou se znova zapojit do společenského života.
Kromě věhlasu a mnohdy pohnutých osudů spojuje mnoho známých osobností napříč časem i jedno onemocnění – revmatoidní artritida. Podívejte se, kdo se s touto nemocí také potýkal.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Některou z forem juvenilní idiopatické artritidy onemocní 1 dítě z 1000. Nemoc může propuknout v jakémkoliv věku, i když to zřídka bývá před šestým měsícem života. I přes tuto diagnózu by měl malý pacient vést v co největší míře normální život.
