Těhotenství s revmatickou chorobou si raději naplánujte
15. 8. 2011
Ženám trpícím vážnější revmatickou chorobou bylo po dlouhou dobu těhotenství spíše rozmlouváno. Dnes už je možné za předpokladu specializované lékařské péče miminko počít a úspěšně donosit.
Revmatická onemocnění postihují ženy nejčastěji právě v reprodukčním věku. V případě, že je těhotenství plánované a že je choroba v daném období pod kontrolou, je někdy možné touze po miminku vyhovět. U chorob potenciálně postihujících ledviny, jako je například systémový lupus, však může být průběh gravidity komplikovanější než u jiných.
V těhotenství se může revmatické onemocnění zklidnit i vzplanout
Jak může být samotné onemocnění těhotenstvím ovlivněno, to závisí na konkrétním typu. Například příznaky revmatoidní artritidy se během gravidity obvykle mírní, zato po porodu se choroba může významně zhoršit. Problematičtější bývá situace u lupusu, který především v druhé polovině těhotenství i v období po něm jeví tendenci ke vzplanutí.
Postižení ledvin znamená pro těhotnou i plod riziko
Revmatická choroba může rovněž nepříznivě ovlivnit vlastní těhotenství a plod, a to hlavně v případě postižení ledvin. Porucha ledvinných funkcí totiž představuje riziko pro zvýšení krevního tlaku a rozvoj nebezpečné preeklampsie, která může na životě ohrozit jak matku, tak dítě.
Některé léky ano, jiné raději ne
I v těhotenství je obvykle nutné užívat některé léky. Přestože obecně jejich podávání gravidním ženám není zrovna nejvhodnější, je díky nim možné předejít případnému vzplanutí choroby. A to by mohlo pro plod i matku představovat významné zdravotní riziko. Oproti tomu o některých přípravcích lékaři vědí, že mohou poškozovat spermie. Proto je doporučováno takové léky vysadit alespoň tři měsíce před plánovaným početím.
Pro každou ženu trpící jakoukoliv revmatickou chorobou platí, že by své mateřství měla s dostatečným předstihem naplánovat a konzultovat s odborníky. Ti jistě udělají všechno pro to, aby bylo těhotenství možné a zároveň bezpečné.
Pacienti s revmatickými nemocemi často považují cvičení a jiné aktivity za nesmyslné vydávání energie, protože častým průvodcem revmatické nemoci je také únava. Pravý opak je ale pravdou.
Přestože se práce na počítači jeví jako jedna z nejjednodušších a nejméně náročných činností, pro lidi trpící revmatoidní artritidou může představovat noční můru.
Až 70 % lidí trpících revmatoidní artritidou bojuje s ochromující únavou. Samotní pacienti považují únavu dokonce za větší problém než bolest, kterou jim choroba způsobuje. Naštěstí se dá tato vyčerpanost zmírnit.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Cvičení jogínských ásan vás zbaví nejen stresu. Dokáže totiž pomoci i v případě, že trpíte revmatoidní artritidou. Pro nemocné je cvičení často nepříjemné, protože při něm cítí bolest a ztuhlost kloubů. Právě pohyb je ale jedním z nejlepších prostředků, jak s revmatoidní artritidou zatočit.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
