Těhotenství s revmatickou chorobou si raději naplánujte
15. 8. 2011
Ženám trpícím vážnější revmatickou chorobou bylo po dlouhou dobu těhotenství spíše rozmlouváno. Dnes už je možné za předpokladu specializované lékařské péče miminko počít a úspěšně donosit.
Revmatická onemocnění postihují ženy nejčastěji právě v reprodukčním věku. V případě, že je těhotenství plánované a že je choroba v daném období pod kontrolou, je někdy možné touze po miminku vyhovět. U chorob potenciálně postihujících ledviny, jako je například systémový lupus, však může být průběh gravidity komplikovanější než u jiných.
V těhotenství se může revmatické onemocnění zklidnit i vzplanout
Jak může být samotné onemocnění těhotenstvím ovlivněno, to závisí na konkrétním typu. Například příznaky revmatoidní artritidy se během gravidity obvykle mírní, zato po porodu se choroba může významně zhoršit. Problematičtější bývá situace u lupusu, který především v druhé polovině těhotenství i v období po něm jeví tendenci ke vzplanutí.
Postižení ledvin znamená pro těhotnou i plod riziko
Revmatická choroba může rovněž nepříznivě ovlivnit vlastní těhotenství a plod, a to hlavně v případě postižení ledvin. Porucha ledvinných funkcí totiž představuje riziko pro zvýšení krevního tlaku a rozvoj nebezpečné preeklampsie, která může na životě ohrozit jak matku, tak dítě.
Některé léky ano, jiné raději ne
I v těhotenství je obvykle nutné užívat některé léky. Přestože obecně jejich podávání gravidním ženám není zrovna nejvhodnější, je díky nim možné předejít případnému vzplanutí choroby. A to by mohlo pro plod i matku představovat významné zdravotní riziko. Oproti tomu o některých přípravcích lékaři vědí, že mohou poškozovat spermie. Proto je doporučováno takové léky vysadit alespoň tři měsíce před plánovaným početím.
Pro každou ženu trpící jakoukoliv revmatickou chorobou platí, že by své mateřství měla s dostatečným předstihem naplánovat a konzultovat s odborníky. Ti jistě udělají všechno pro to, aby bylo těhotenství možné a zároveň bezpečné.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Pravidelný pohyb svědčí tělu i duši. Tuto skutečnost znají lékaři už dlouhou dobu. Také jedinci s revmatoidní artritidou by měli pravidelný pohyb zařadit do svého běžného života. Přinášíme vám jednoduché cviky, které uleví nejen od bolesti, ale také sníží otok a ztuhlost kolenního kloubu postiženého chronickým zánětem.
Chrupavka z kmenových buněk skýtá naději pro poškozené kolenní klouby. Vědci totiž zjistili, že chrupavka může vzniknout použitím dospělých kmenových buněk kostní dřeně a kůže, a v současnosti navíc experimentují s rozličnými chemickými a mechanickými stimuly, aby zlepšili její vlastnosti.
Ovlivnit hladiny cholesterolu lze kromě úpravy životosprávy i užíváním léků. Odborníci nyní odhalili, že tzv. statiny, přípravky předepisované právě na krevní tuky, mají i další příznivé účinky – snižují nebezpečí vzniku revmatoidní artritidy a zlepšují její průběh.
O mnoha onemocněních se tradují různé mýty, zkazky a polopravdy. Nejinak je tomu i u revmatických zánětů. Platí například, že revma je nemocí starých a bolí při něm jenom klouby?
