Lidé s revmatoidní artritidou by měli pravidelně cvičit. Důvodem, proč pohyb ze svého denního režimu často vyřazují, může být omezená pohyblivost a/nebo nedostatek energie.
4 důvody pro pohyb ve vodě:
Příjemná teplota a také nadlehčení celého těla ve vodě vede ke zmírnění bolestivosti a ztuhlosti v kloubech.
Ponoření do teplé vody vede k rozšíření cév a tím ke zlepšení krevního oběhu.
Voda klade odpor příliš rychlým a prudkým pohybům a zároveň chrání tělo před nárazy, proto je pohyb ve vodě velmi jemný a bezpečný.
Jemný odpor, který voda klade, podporuje zároveň zvyšování svalové síly.
Aby vás pohyb bavil:
Vyberte si správný bazén – Pokud máte v místě svého bydliště možnost volby, bazén pro pravidelné cvičení si dobře vybírejte. Voda by neměla být příliš studená, ale ani opačný extrém není vždy ideální. Pravidelné koupání například v termálních pramenech (lázně) byste měli konzultovat se svým lékařem.
Přizvěte přátele – Plavat můžete chodit samozřejmě sami, možná vás ale bude bavit spíše kolektivní sportování.
Vyzkoušejte jednu lekci – Mnoho bazénů nebo fitness center dnes nabízí lekce aquaaerobiku, ale i jiných způsobů cvičení ve vodě. Před tím, než se rozhodnete některé lekce pravidelně navštěvovat, doporučujeme absolvovat alespoň jedno cvičení „na zkoušku“ a konkrétní cvičení také předem konzultovat se svým lékařem.
Hledejte hydrokinezioterapii – Cvičení ve vodě, které má jednoznačně léčebný účel, se nazývá hydrokinezioterapie. Používá se například u pacientů po těžkých úrazech páteře, ale svůj význam má i v léčbě revmatických onemocnění. Hydrokinezioterapii nabízejí některá fyzioterapeutická pracoviště.
Sexualita je nedílnou součástí člověka. Prolíná se zde naše fyzické zdraví se zdravím psychickým i s našimi emocemi. Je úzce propojena s kvalitou našeho života a s naším vnímáním sebe sama, sebepojetím i sebevědomím. Život s artritidou, která s sebou nese bolest, ztuhlost, únavu, deprese, omezení pohybů i fyzických sil, může snižovat sexuální touhu a ovlivnit i to, jak si sex (ne)dokážeme užít.
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
Lupénka ovlivňuje život pacientů v řadě aspektů, těhotenství nevyjímaje. Není proto s podivem, že se ženy, které se pro početí rozhodnou, zajímají, jaký vliv může mít tato choroba a její léčba na jejich potomka.
Některou z forem juvenilní idiopatické artritidy onemocní 1 dítě z 1000. Nemoc může propuknout v jakémkoliv věku, i když to zřídka bývá před šestým měsícem života. I přes tuto diagnózu by měl malý pacient vést v co největší míře normální život.
Revmatologická onemocnění se bohužel nevyhýbají ani dětem. Dokazuje to juvenilní idiopatická artritida, chronické onemocnění postihující jedince mladší 16 let. Také v jeho léčbě se uplatňuje cílená terapie. Je ale její podávání pro děti bezpečné?
Ranní ztuhlost, omezená pohyblivost a pomalé pohyby v postiženém kloubu – to je obrázek běžného rána většiny pacientů s revmatoidní artritidou. Jenže ranní ztuhlost nezávisí jen na tom, kdy se kloubům začne chtít pracovat, ale například i na počasí a na psychickém rozpoložení člověka.
