Jestliže většinu lidí trápí před dlouho plánovaným výletem nebo dovolenou nanejvýše nějaká ta cestovní horečka, nemocné s revmatickým onemocněním provází obvykle řada jiných obav.
Přítel na čtyřech kolech
Revmaticky nemocným přináší starosti už samotná dlouhá cesta k vysněnému letovisku. Pokud nepoletíte letadlem, je vhodné mít své nebo půjčené, ale každopádně ideálně vybavené auto. Zatímco pohybově neomezení lidé přemýšlí při výběru automobilu hlavně o velikosti, stylu a ceně, lidé s revmatickým onemocněním musí zvážit řadu jiných aspektů, a to především:
co nejsnadnější a nejméně bolestivý nástup a výstup,
co největší pohodlí při jízdě vzhledem k fyzickému omezení.
Dnešní doba nabízí mnoho vymožeností, které dělají z obyčejného auta „k artritidě přátelský“ dopravní prostředek.
Váš automobil by měl mít například:
posilovač řízení,
elektrické ovládání oken,
centrální zamykání,
startovací kartu namísto klíče,
pohodlná a snadno nastavitelná sedadla,
velký úložný prostor,
praktické úchytky a madla,
ne příliš robustní a těžké dveře.
Ideální ubytování i zábava
Správný výběr hotelu může dovolenou s revmatickým onemocněním také v mnohém usnadnit a zpříjemnit. Vaše ubytování by mělo být co nejblíže od místa, kde budete chtít trávit nejvíc chvil – tedy například od pláže, bazénu, centra města nebo restaurace. Samozřejmostí by měla být každodenní možnost zábavné formy pohybu, jako je plavání v bazénu nebo turistika.
Cestovní agentury jsou dnes již připraveny na speciálnější požadavky ze strany svých klientů, proto se před nimi nebojte svá přání vyslovit. Vždyť dovolená má představovat relaxaci a zajímavé zážitky, nikoliv obavy a utrpení!
Klasické grilované jídlo revmatikům neprospívá. Přesto si tímto v létě oblíbeným způsobem mohou připravit opravdové pochoutky, které nebudou zatěžovat jejich zažívání.
Příčin, proč nás zlobí klouby, je celá řada. Podobně dlouhý je taktéž seznam způsobů, jak si od této mnohdy úporné bolesti ulevit. Nechte se inspirovat našimi následujícími tipy, svůj výběr ale vždy zkonzultujte s lékařem.
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
Dítě s chronickým onemocněním by mělo mít při návratu do školy po dlouhé absenci realistické cíle. Snaha za každou cenu okamžitě dohnat všechno zmeškané učivo a mít ty nejlepší známky může pro dítě představovat poměrně velký stres, který opět zhorší průběh nemoci. Nemoc by neměla dítě nijak omezovat...
Ačkoliv „revma“ je běžně dáváno do souvislosti s vyšším věkem, toto spojení není zcela namístě. Typickým příkladem je juvenilní idiopatická artritida, která je jedním z nejčastějších revmatických onemocnění u dětí.
Podle nového výzkumu britských lékařů se zdá, že by mohl být překonán jeden z mýtů o revmatoidní artritidě. Revmatici už pravděpodobně nebudou varováni před pohybem, ale naopak jim pohyb a posilování mohou přinést úlevu!
