Jestliže většinu lidí trápí před dlouho plánovaným výletem nebo dovolenou nanejvýše nějaká ta cestovní horečka, nemocné s revmatickým onemocněním provází obvykle řada jiných obav.
Přítel na čtyřech kolech
Revmaticky nemocným přináší starosti už samotná dlouhá cesta k vysněnému letovisku. Pokud nepoletíte letadlem, je vhodné mít své nebo půjčené, ale každopádně ideálně vybavené auto. Zatímco pohybově neomezení lidé přemýšlí při výběru automobilu hlavně o velikosti, stylu a ceně, lidé s revmatickým onemocněním musí zvážit řadu jiných aspektů, a to především:
co nejsnadnější a nejméně bolestivý nástup a výstup,
co největší pohodlí při jízdě vzhledem k fyzickému omezení.
Dnešní doba nabízí mnoho vymožeností, které dělají z obyčejného auta „k artritidě přátelský“ dopravní prostředek.
Váš automobil by měl mít například:
posilovač řízení,
elektrické ovládání oken,
centrální zamykání,
startovací kartu namísto klíče,
pohodlná a snadno nastavitelná sedadla,
velký úložný prostor,
praktické úchytky a madla,
ne příliš robustní a těžké dveře.
Ideální ubytování i zábava
Správný výběr hotelu může dovolenou s revmatickým onemocněním také v mnohém usnadnit a zpříjemnit. Vaše ubytování by mělo být co nejblíže od místa, kde budete chtít trávit nejvíc chvil – tedy například od pláže, bazénu, centra města nebo restaurace. Samozřejmostí by měla být každodenní možnost zábavné formy pohybu, jako je plavání v bazénu nebo turistika.
Cestovní agentury jsou dnes již připraveny na speciálnější požadavky ze strany svých klientů, proto se před nimi nebojte svá přání vyslovit. Vždyť dovolená má představovat relaxaci a zajímavé zážitky, nikoliv obavy a utrpení!
Práce vsedě je pro řadu lidí samozřejmostí i za „běžných“ okolností. Ovšem s dobou covidovou přišel i významný fenomén práce z domova. Jak si poradit s dlouhým sezením u počítače často v ne příliš optimálních podmínkách, aniž bychom si zdevastovali svou tělesnou schránku?
Vůči kloubům je pohyb ve vodě velmi šetrný. Voda nadlehčuje a současně tlumí nárazy. Pokud má příjemnou teplotu, příznivé účinky se znásobují – zmírňuje se bolest.
Některou z forem juvenilní idiopatické artritidy onemocní 1 dítě z 1000. Nemoc může propuknout v jakémkoliv věku, i když to zřídka bývá před šestým měsícem života. I přes tuto diagnózu by měl malý pacient vést v co největší míře normální život.
Ranní ztuhlost, omezená pohyblivost a pomalé pohyby v postiženém kloubu – to je obrázek běžného rána většiny pacientů s revmatoidní artritidou. Jenže ranní ztuhlost nezávisí jen na tom, kdy se kloubům začne chtít pracovat, ale například i na počasí a na psychickém rozpoložení člověka.
Dítě s chronickým onemocněním by mělo mít při návratu do školy po dlouhé absenci realistické cíle. Snaha za každou cenu okamžitě dohnat všechno zmeškané učivo a mít ty nejlepší známky může pro dítě představovat poměrně velký stres, který opět zhorší průběh nemoci. Nemoc by neměla dítě nijak omezovat...
Většina pacientů trpících revmatickou nemocí hledá cesty, jak se vypořádat s bolestmi. Může nám ulevit teplo? Ovlivňuje revmatickou bolest naše psychika? Jak nám dokážou pomoci lékaři a co můžeme pro zlepšení udělat my sami? Na otázky nám odpověděla MUDr. Marta Olejárová, CSc., z Revmatologické kliniky 1. lékařské fakulty a Revmatologického ústavu.
